Lucerna Aloise Jiráska ve světle 100. výročí existence na českém jevišti.
Scénář M. Loucká, režie V. Drha.

Nejhranější česká hra, Lucerna Aloise Jiráska, měla premiéru 17. listopadu 1905 na scéně Národního divadla. Bude jí tedy letos 100 let. Ostouzena i vynášena, vždycky spolehlivě přitáhne diváky a naplní kasu. Co to v ní je, že ji máme tak rádi? Maluje naši národní povahu na růžovo, je to jen odpočinková idylka nebo tak skvělá komedie? Odpověděli nám jak literární vědci, tak praktičtí divadelníci: prof. F. Černý, dr. Z. Mahler, dr. J. Someš, P. Kracik, R. Lukavský, J. Štěpnička a mnozí další.

Lucerna se už při své premiéře dostala do vypjatých společenských souvislostí. Na pražských ulicích se bojovalo o všeobecné volební právo. Její úspěch byl obrovský. Na Národním divadle dosáhla během tří let 50 repríz, což bylo tehdy nevídané. A to měl Jirásek z premiéry obavy. Pustil se totiž do žánru, který neměl vyzkoušen. Opustil vesnické či historické drama a napsal pohádku se symbolistními prvky. Přiblížil se tím soudobému evropskému trendu. Ale najdeme zde i reminiscenci na Shakespearův Sen noci svatojánské. Zpočátku pro hru ani neměl název. Ten mu dal až režisér Jaroslav Kvapil. Lucernu zná snad každý, i kdo ji nikdy neviděl. Proč tomu tak je, na to se pokusíme odpovědět i vás potěšit mistrovskými kreacemi alespoň některých českých herců, kteří Lucernou prošli a jejichž výkony jsou zaznamenány.

Napište nám