Ve výpovědích ředitelů muzeí v Lanškrouně, Růžkových Lhoticích, Příbrami, Uherském Hradišti a Praze jsou zachyceny i úvahy o našem vztahu k historii.
Režie M. Štoll.

"Většina lidí si myslí, že stačí navštívit Národní muzeum jednou, nejčastěji se školním výletem, shlédnout velrybu a tím, že mají svoje životní penzum odbyto. A do jisté míry mají pravdu...." říká PhDr. Lubomír Sršeň z Národního muzea v dokumentární úvaze o podobách muzejnictví a našem vztahu k historii.

Muzejnictví obecně je "zapadlou" oblastí naší kultury, mnozí lidé si ji spojují se statičností a nudou. Navzdory tomu jsou muzea vytvářena lidmi, kteří jsou svou prací celoživotně zaujati, kteří si svoji těžkou pozici v dnešním světě přehlceném atraktivitou uvědomují a kteří více či méně úspěšně překonávají nezájem státu a veřejnosti.

Režisér této čtyřicetiminutové dokumentární úvahy, Martin Štoll, představuje sedm muzeí v různých částech naší republiky a s různým předmětem zájmu - to vše prostřednictvím sedmi konkrétních lidských typů, které se ve svých regionech snaží o osvětu a dělají, co se dá. Většinou jsou to nadšenci: temperamentní ředitelka muzea v Lanškrouně, dojemný strážce odkazu Bedřicha Smetany v zámečku Růžkovy Lhotice, bojovnice s nezájmem na Mostecku, úspěšný ředitel hornického skanzenu v Příbrami, bodrý velkomoravák v Uherském Hradišti, podnikatel - majitel soukromého muzea voskových figurín a noblesní historik z Národního muzea v Praze.

Napište nám