31. března 2014

Obdiv k Putinovi coby muži silné ruky, obdiv k silnému Rusku jako protiváze zkaženého a slabého Západu. U komunistů to člověk čeká, ale stejné postoje vyznávají i lidé na pravém okraji politického spektra. Oba extrémy se dokonce scházejí na jednom proruském pódiu. Naplno se to projevilo v souvislosti s krizí na Ukrajině a Krymu. Kdo by to byl řekl. Paměť mnohých už zřejmě vytěsnila, jak jsme si před čtvrt stoletím oddychli, že konečně můžeme opustit náruč silného sovětského dubiska a její smrtelné sevření. Natáčel David Macháček.

O armádních zakázkách se napsalo a natočilo mnoho. I z naší reportáže vyplývá, že vojsko není ve vlastním rajonu pánem, ale že ho často ovládají cizí soukromé zájmy. Nemůže ani uspořádat regulérní veřejnou soutěž na vlastní zimní bundu. Její výrobu musí svěřit do rukou podnikatele, který si v minulosti nechal vzor bundy patentovat. Uniformy za desítky milionů si tak armáda musí objednávat stále u něho, aniž by mohla soutěží získat výhodnější nabídku. Za třináct let na tom nebyla schopná nebo ochotná nic změnit, než jsme se o případ začali zajímat. Více Jana Sotonová.

Bohumil Hrabal byl hrdinou našich gymnaziálních let. Mám pocit, že párkrát jsem se i ulil z vyučování, abych mohl číst jeho knihy. Ale časy se mění. Studenti gymnázia v Nymburce, kde studoval i Hrabal, odmítli školu pojmenovat podle slavného pábitele. Petici podepsalo během jediného dne 450 studentů, tedy 90 procent. Nebyl by prý pro ně dobrým vzorem, měl špatný prospěch. A považte, dokonce i propadl. My se přesto k nejslavnějšímu propadlíkovi nymburského gymnázia vracíme, abychom si připomněli sto let od jeho narození a záhadné okolnosti jeho smrti – které však podle lidí, kteří mu byli na blízku, zas tak záhadné nejsou. Více Simona Oktábcová.