28. května 2017

Barokní zámek Krásný Dvůr možná znáte ze stříbrného plátna. Natáčely se tam kupříkladu filmy Konec starých časů nebo Jak básníkům chutná život. Nicméně nás tentokrát nezlákal k návštěvě um starých mistrů stavitelů, ale park, který najdete v podzámčí. A který se po dlouhé a náročné rekonstrukci otevírá návštěvníkům. Na ploše víc, než jednoho sta hektarů najdete v českém měřítku jedinečnou kolekci staveb zahradní architektury. Nejvíce nej se pyšní Novogotický templ, který je mimo jiné první stavbou v tomto stylu u nás a je taky považován za nejstarší rozhlednu na našem území. Pozornost si ovšem zaslouží i 26 metrů vysoký Obelisk korunující 1100 metrů dlouhou cestu přezdívanou Mílovka nebo Čínský pavilon. Bude nás samozřejmě zajímat, kdo stál u jejich zrodu.

Už jste slyšeli o Vítání jarního zpěvu ptactva? S myšlenkou uvítat opeřence, kteří se na jaře vrátili ze zimovišť v teplých krajích na svá hnízdiště, přišli ornitologové z Birminghamu v roce 1983. A jejich jarní vycházky spojené s pozorováním ptáčků začali rychle kopírovat kolegové po celé Evropě. Pozadu nezůstali ani ti naši. My se vydáme na jednu takovou akci do Dobřan. Tamní mokřad s rákosím a stojatou vodou je domovem spousty malých pěvců. A proto se taky stal tradičním cílem jarní akce. Odborníci ji spojili s kroužkováním a nás bude zajímat, k čemu všemu můžou být kroužky využity. A samozřejmě budeme hlavně sledovat dění kolem nás a naslouchat. Mimochodem víte, že třeba strnadi mají dokonce své nářečí? Zjistíme, jak to s ním je.

Velké Losiny jsou známé především svými sirnými lázněmi, zámkem a ruční papírnou. To všechno tady zanechal rod Žerotínů, kteří byli dlouhou místními pány. Obec je však taky ideálním výchozím místem k výletům do hor a toulkám okolní přírodou. Vede tu hned několik turistických tras po naučných stezkách. My se společně zastavíme taky u několika svatostánků. Kostel svatého Jana Křtitele ve Velkých Losinách patří mezi největší jednolodní vesnické stavby svého druhu na Moravě. V roce 1603 ho nechal na místě původního dřevěného postavit Jan mladší ze Žerotína. Nemineme ovšem ani kapli Nejsvětější trojice v Maršíkově. Cestou budeme navíc obdivovat zajímavé květiny a dopřejeme si i krásný výhled do údolí Desné.

Až pět set milionů let proti proudu času se přeneseme v Ústí nad Labem. Tak daleko nás vrátí výstava Nelítostný pravěk v tamním muzeu. Mapuje vývoj zvířecích druhů, které se živily lovem slabších, menších, méně obratných či inteligentních souputníků. Jaké poměry panovaly například v nejstarší epoše, takzvaných prvohorách, ukazuje model koněpruského útesu. Pod mořskou hladinou vládla až desetimetrová pancířatá ryba Dunkleosteus a štír Akutiramus s rozpětím klepet přes dva metry. V druhohorách pak příroda obohatila život na naší planetě o ještěry. Nejen o gigantické dinosaury, ale i jejich menší příbuzné. A nemineme ani třetihory. Tahle doba dala světu především savce, včetně nových šelem. Že tygr šavlozubý v reálu nevypadal tak mile jako v kresleném filmu, se přesvědčíte na zajímavém modelu.

Výlet na kole tentokrát odstartujeme u hradu v Chebu, kde si prohlédneme zbytek středověkého paláce, unikátní dvoupatrovou kapli, černou věž s vyhlídkou a nakoukneme i do expozic. Cihlové opevnění pochází z doby baroka. Pak poputujeme kolem řeky Ohře, zastavíme se u přehrady Skalka a podél ní pojedeme do bývalého pohraničního pásma na Zelenou horu. Tu zdobí unikátní Bismarckova rozhledna, kterou v roce 1909 vystavěl německý Okrašlovací spolek. Po druhé světové válce se ocitla v hraničním pásmu a dlouho o její existenci moc lidí nevědělo. Ještě na konci 80. let se dokonce uvádělo, že je zbořená. K překvapení všech ale nakonec vykoukla mezi vysokými stromy. Vyrostla v době, kdy po smrti kancléře Bismarcka došlo k jeho uctívání. A taky k návratu ke starogermánským prvkům.

Že je naše metropole skutečně stověžatá, jsme se přesvědčili už při mnoha toulkách po Praze. Nejvíce má samozřejmě kostelních věží - asi 130. Ale poměrně dost tu najdete i těch vodárenských. Přesně 15. Přestože mnohé svému poslání už neslouží, jsou skutečnou ozdobou města nad Vltavou. K těm nejznámějším patří Šítkovská vodárenská věž. Ale nikdo jí tak neřekne, většina z nás ji zná pod názvem Mánes. Ten získala podle vedlejší budovy spolku výtvarníků. Její zdi jsou v přízemí silné přes dva metry. A ačkoliv to díky římsám tak nevypadá, má ve skutečnosti osm pater. Její nejstarší kolegyni pak najdeme kousek od Karlova mostu, jmenuje se Staroměstská a první zprávy o ní pocházejí z roku 1489. A pozornost si bezpochyby zaslouží i vodárenská věž na Vinohradech.