Vojska NATO bombardovala Svazovou republiku Jugoslávii včetně její metropole Bělehradu

Rozpad Jugoslávie v devadesátých letech provázela série vleklých válečných konfliktů, z nichž připomeňme alespoň krvavé boje v Chorvatsku trvající až do roku 1995. Jednou z posledních fází byla tzv. kosovská válka, která začala v roce 1997 srážkami srbských jednotek s tzv. kosovskou osvobozeneckou armádou UÇK. Navazovala na dlouhodobé spory a konflikty mezi albánskými obyvateli Kosova a Srby, pro něž má území Kosova mimořádnou hodnotu i vzhledem k historickým tradicím. Srbská (respektive jugoslávská) vláda po krátkém váhání zahájila vojenské akce proti povstalcům, kteří území Kosova razantním způsobem čistily od nealbánských etnik, tedy především od Srbů. Kosovská osvobozenecká armáda byla označována za teroristickou organizaci a jugoslávská armáda a zejména srbské polovojenské jednotky proti jejím bojovníkům, ale i proti civilnímu albánskému obyvatelstvu vystoupily se značnou brutalitou. Západní státy poté výrazně zesílily svůj tlak na srbské představitele, aby své vojenské jednotky z Kosova stáhly, což však režim v Bělehradě vedeny Slobodanem Miloševičem odmítl. Do konfliktu se proto otevřeně zapojila vojska NATO svou operací Spojenecká síla (Allied Force), na níž se, byť v zanedbatelném rozsahu, podílela jako novopečený členský stát také Česká republika. Hlavní součástí operace NATO bylo bombardování Spolkové republiky Jugoslávie, zahájené 24. března 1999. Deklarovaným cílem námětů byly vojenské objekty, později však byl seznam cílů rozšířen o průmyslové a civilní objekty, které mohly využívat jednotky jugoslávské armády. Jeden z náletů směřoval i proti budově srbské státní televize. Jugoslávská armáda nebyla prakticky schopna náletům čelit a došlo k těžkému poškození dopravní infrastruktury země i ke značným škodám na průmyslovém potenciálu. Operace byla ukončena 10. června 1999 po podpisu smlouvy o stažení jugoslávské armády i policie z území Kosova a Metohije. Česká veřejnost přijala operaci Allied Force se značnými rozpaky, které souvisely především se silným prosrbským sentimentem značné části obyvatelstva. Výrazně se na straně Jugoslávie angažovali také některé osobnosti se srbskými kořeny (např. známý dietolog Rajko Doleček). Jednoznačně ovšem akci NATO podpořil tehdejší český prezident Václav Havel, který ji zdůvodňoval snahou o ochranu lidských práv. Později za to byl opakovaně kritizován především z levicových pozic. Zprávy, X-1999-03-24; ČT