Kábul – Sovětská vojska vpadla krátce po Vánocích – 27. prosince 1979 – do Afghánistánu, aby sesadila samozvaného revolucionáře Háfizulláha Amína a nastolila Moskvě poplatnější komunistický režim. Středoasijská země se tak stala dalším místem, kde za studené války na straně jedné bojovaly sovětské okupační jednotky spolu s afghánským vládním vojskem proti mudžáhidům, tajně podporovanými zejména Pákistánem, USA a Íránem. Sověti se ale nakonec museli stáhnout, mudžáhidové svrhli prosovětského prezidenta Nadžíbulláha, nicméně následovala krvavá občanská válka, kterou vyhrálo fundamentalistické hnutí Taliban.
Ani Sověti v Afghánistánu neuspěli
Důvodů, které přiměly Leonida Brežněva k vojenskému zásahu, bylo několik. Moskva se obávala přesahu íránské islámské revoluce do Afghánistánu. Domnívala se také, že Američané se chystají vybudovat v zemi vojenskou základnu. Zatímco afghánští komunisté z prosovětsky orientované Lidové demokratické strany Afghánistánu (LDSA), kteří byli již rok u moci, mezi sebou sváděli tvrdé frakční boje.
Krutovládce Amín popraven, nová vláda pozvala do země Sověty
Jan Petránek o rusko-afghánském konfliktu (zdroj: ČT24)
Situace se vyhrotila, když se moci chopil člen ústředního výboru strany Háfizulláh Amín, který nechal zavraždit sovětského spojence Núra Muhammada Tarakího a zavedl v zemi teror a krutovládu. Sovětské politbyro schválilo vojenský zásah a jednotky zvláštního nasazení sovětské armády a elitního bojového útvaru Alfa zahájily útok na prezidentský palác v Kábulu 27. prosince 1979. Amín byl popraven a ještě týž den byla Moskva nově dosazenou vládou (Revoluční radou) požádána o vyslání ozbrojené pomoci a do Afghánistánu neprodleně vjely sovětské jednotky připravené na hranicích.
Na Západě se zvedla proti sovětské invazi vlna protestů. Vpád ukončil desetiletí politického uvolňování v období studené války, zmražena byla také dohoda o odzbrojení SALT II. Několik desítek zemí v čele s USA a většinou dalších západních mocností se také na protest proti válce v Afghánistánu odmítlo účastnit olympijských her v Moskvě v roce 1980.
SSSR odůvodňoval vpád vojsk do Afghánistánu jako obranný boj, protože USA se podle něj sbližovaly s Amínem. Výsledkem tohoto mohla být destabilizace jihu Sovětského svazu, protože USA by se otevřel průchod do Uzbekistánu a Tádžikistánu.
Samotní Afghánci přílišným nadšením neoplývali
Příchod okupačních „bezvěreckých“ vojsk vnímali s velkým rozhořčením i samotní Afghánci, z nichž většina nedůvěřovala ani vládě sovětského spojence Babraka Karmala, který býval velvyslancem v Československu. Odpor obyvatel prohlubovalo chování sovětských jednotek, které čas od času okrádaly rolníky, plenily a nevybíravě využívaly své letecké síly, přičemž někdy srovnaly celé vesnice se zemí.
Proti vládě v Kábulu a proti sovětské armádě zahájily boj muslimské jednotky ze základen v Pákistánu. Po dvou letech se mudžáhidům podařilo uchytit na afghánském území. Jejich bojeschopnost byla umožněna materiální pomocí přicházející přes Pákistán z USA (americké protiletadlové střely Stinger byly klíčové v neutralizaci sovětských vzdušných sil), Íránu, Číny a Saúdské Arábie. Od roku 1986 se Sověti, vyčerpaní bojem s mudžáhidy, dostali do defenzivy a o rok později sovětské vedení přiznalo zvýšené ztráty a připustilo, že povstalci získali „dočasnou převahu“.
Gorbačov donutil sovětské generály odejít
Stažení sovětských jednotek z Afghánistánu nařídil Michail Gorbačov po svém nástupu k moci v roce 1985, kdy dal svým generálům jeden rok na vítězství. Gorbačovovo stahování z konfliktu, který nazval „naší krvácející ránou“, trvalo čtyři roky (poslední sovětský voják opustil hornatou zemi 15. prosince 1989) a stálo životy dalších 7 000 sovětských vojáků. Celkem v Afghánistánu zahynulo 14 454 sovětských vojáků, dalších přes 35 000 jich bylo zraněno a zmrzačeno. Do války bylo celkem nasazeno 545 000 sovětských vojáků.
Po odchodu Sovětů nastal chaos a občanská válka - trvá dodnes
Na afghánské straně si válka vyžádala kolem milionu obětí, přes pět milionů lidí uprchlo do Íránu a Pákistánu. Další ztráty na životech si po stažení sovětských vojsk vybral pokračující občanský konflikt, v němž sunnitské i šíitské frakce mudžáhidů bojovaly společně za sesazení prosovětského prezidenta Muhammada Nadžíbulláha.
Po Nadžíbulláhově odstranění v roce 1992 však obě skupiny začaly vést krvavou válku proti sobě. Z bojů nakonec vítězně vzešlo fundamentalistické hnutí Taliban podporované Pákistánem, které v roce 1996 vyhlásilo na území Afghánistánu „plně islámský stát“ sunnitského směru. Militantní režim byl po teroristických útocích 11. září 2001 na cíle v USA svržen americkou a britskou intervencí pro spolupráci s teroristickou sítí al-Káida. Jeho bojovníci ale nadále pokračují v boji proti vládě prezidenta Hamída Karzáího a jejich odpor navzdory narůstajícímu počtu zahraničních vojáků nadále sílí.