Lambeth (Británie) - Ronnie Biggs, který se narodil 8. srpna 1929, se stal jedním z aktérů „velké vlakové loupeže“. Byl zatčen, odsouzen, ale podařilo se mu po 15 měsících utéct. Po letech skrývání se v roce 2001 vzdal britským úřadům. Biggse, který si měl odpykat ještě přes 20 let, 7. srpna 2009, den před jeho 80. narozeninami, propustili. Důvodem bylo jeho chatrné zdraví. Biggs proslul jako jeden z mozků patnáctičlenného gangu, který v noci z 8. na 9. srpna 1963 zastavil poštovní vlak na trase Glasgow-Londýn pozměněním signalizace na trati. Událost, která se odehrála v poštovním vlaku jedoucím z Glasgow do Londýna, se stala inspirací nejen pro další zloděje, ale i filmové tvůrce.
Lupič Biggs před padesáti lety zorganizoval „velkou vlakovou loupež“
Plán, který se zrodil v hlavě protřelého Bruce Reynoldse, byl smělý, ale ve své podstatě docela prostý. Lupiči bez použití zbraní ukradli 120 pytlů s penězi a rozdělili si rekordních 2,6 milionu liber. Tato částka se rovná dnešním zhruba 30 milionům liber (zhruba 900 milionů korun).
Zatímco policisté teprve stavěli zátarasy na silnicích kolem místa činu, gang už si užíval čerstvě nabytého bohatství na jedné opuštěné farmě. Důvod k radosti měli lupiči o to větší, že obnos se skládal z použitých bankovek nízkých hodnot, což usnadňovalo jejich uvedení do oběhu. Zřejmě pocit triumfálního vítězství však otupil obezřetnost pachatelů, což se jim zakrátko stalo osudným.
„Oni varovali při loupeži 72 poštovních zaměstnanců, aby se nehnuli půl hodiny. To bylo vodítko pro policii, která se domnívala, že místo, kde se ukrývali, se nachází do rádiusu 30 mil,“ uvedl Martin Kocourek z ČRo Radiožurnál. Pět dní po přepadení tak policie farmu objevila a následovalo zatýkání.
Ronnie Biggs
Soudní proces s aktéry „zločinu století“ začal v lednu 1964, soudce nakonec vynesl rozsudky vězení v celkové délce 300 let. Všech 15 členů skupiny se ale v káznici nikdy nesešlo. Zatímco někteří si ještě užívali svobody, dvěma uvězněným se naopak podařilo z místa nedobrovolného pobytu uprchnout.
Bylo třicet let za nenásilnou loupež příliš?
Většina z těch, kteří byly odsoutzeni za třicet let za mříže, ale s rozsudkem nesouhlasili a připadal jim příliš přísný. Argumentovali například tím, že se loupež obešla bez střelných zbraní.
Velkou mediální pozornost vzbudil v roce 1965 zejména Biggsův útěk, díky němuž se stal asi nejznámější postavou celé kauzy. Lupič, který byl odsouzen k 30 letům vězení, z něj po 15 měsících zmizel. S pomocí provazového žebříku zdolal 7,5 metru vysokou zeď věznice Wandsworth a odjel přichystanou dodávkou. Opustil Británii, v Paříži si plastikami změnil vzhled, ukrýval se ve Španělsku či Austrálii. Od roku 1970 Biggs zakotvil v Brazílii, kde měl i svůj fanklub.
Kvůli vydírání ale následně přišel o všechno. Nakonec, nemocen, se v roce 2001 po 35 letech na útěku vzdal britským úřadům. Jako důvod Biggs uvedl únavu ze života na útěku a chuť dát si ještě jednou pivo ve své oblíbené hospodě. Podle méně sentimentální verze si však prý už nemohl dovolit platit lékařskou péči v Brazílii, a proto zvolil méně komfortní, ale bezplatný servis britského vězeňského systému.
Rozhovor s Milanem Kocourkem (zdroj: ČT24)