Riga – Víkendové volby v Lotyšsku významně ovlivnil strach z ruského postupu na Ukrajině. Opoziční Centrum shody zastupující ruskou menšinu sice zůstává nejsilnější stranou, v parlamentu ale sama nic neprosadí. Vládnout bude dál současná středopravicová koalice. Ve světle ruských aktivit na Ukrajině jí voliči odpustili i tvrdé ekonomické škrty vynucené krizí.
Lotyšské volby ovlivnila krize na Ukrajině, strach z Ruska ale trvá dál
Horizont: Lotyšské volby ve stínu mocného souseda (zdroj: ČT24)
Centrum shody se kvůli ukrajinské krizi obávalo masivního odlivu hlasů. Nakonec partaj vedená starostou Rigy Nilsem Ušakovskem pár křesel ztratila, i tak ale zůstala nejsilnější stranou.
„Je to alarmující, protože jsem doufal, že většina z rusky mluvících Lotyšů svůj vztah k Putinovi a Rusku kvůli konfliktu na Ukrajině změní,“ říká politolog Arnis Kudors. Mezi Lotyši tak dál panuje strach, že by ruská menšina mohla Kremlu při dalších teritoriálních choutkách posloužit jako záminka.
Navíc Rusové v Lotyšsku na hlasy z Moskvy dobře slyší. „Konkrétně Ušakovsk nedávno prohlásil, že Vladimir Putin je ten nejlepší ruský lídr, kterého by si i Lotyšsko mohlo přát. V neruské části lotyšské společnosti to vzbudilo veliké obavy a silnou kritiku,“ komentuje situaci zpravodaj ČT Josef Pazderka.
Vliv ukrajinské krize na stoupající nacionalismus v pobaltských republikách potvrzuje politický geograf Michael Romancov: „Je to celkem přirozené. V Estonsku a Lotyšsku je problém s ruskojazyčnou menšinou dlouhodobý a v jistém ohledu ho nikdy nikdo neřešil. Teď se vrací a ukrajinská krize ho ještě zásadně zesiluje.“
Podíl ruského obyvatelstva v pobaltských republikách:
- Lotyšsko: 27 procent
- Estonsko: 26 procent
- Litva: 6 procent
Záminkou pro Moskvu by se mohl stát i fakt, že zhruba polovina ruské menšiny v Lotyšsku neprošla národnostním testem – a tudíž nemá lotyšské občanství ani volební právo.
Podle Romancova se nesmí zapomínat na situaci, která panovala v Pobaltí v době Sovětského svazu a po jeho rozpadu: „V případě Pobaltí je na místě chápat rozpad Sovětského svazu jako dekolonizaci. A je zapotřebí si uvědomit, jak to bylo v případě dalších dekolonizovaných území. Ti, kteří se tam v souvislosti s kolonizací dostali, museli odcházet. Přicházeli o svá majetková a politická práva a tak dále. V tomto ohledu je situace v obou pobaltských republikách s výraznou ruskou menšinou nesrovnatelně lepší.“