Washington - V roce 1957 americký Kongress v takzvané „sputnikové krizi“ vyzval k rozhodné akci, jejímž účelem mělo být zajistit Spojeným státům účast na zkoumání lidstvu nově otevřeného prostoru, vesmíru. Prezident Eisenhower nechal přesunout veškeré nevojenské součásti vesmírného programu agentury DARPA na nově založenou agenturu NASA. Mezi úspěchy NASA patří kromě lidských přistání na Měsíci mimo jiné i vývoj první opakovaně použitelné kosmické lodě a pokročilé sondy prozkoumávající celou sluneční soustavu. I přes zápolení s technikou, nehodami a nedostatkem peněz zůstává NASA největším a nejvlivnějším kosmickým programem planety.
Američané založili agenturu NASA, aby mohli lépe zkoumat vesmír
Sověti získali ve vesmírných závodech náskok díky tomu, že americké snahy po druhé světové válce byly značně roztříštěné. NASA fungovala od svého založení především jako zaštítění a usměrnění těchto snah.
-
„V červenci 1958 schválil americký Kongres národní zákon o letectví a kosmonautice, kterým byla NASA ustavena. Ta ale začala fungovat až od 1. října téhož roku,“ vysvětlil Jan Kolář, ředitel České kosmické kanceláře.
Především na pracovníky NASA spoléhal v roce 1961 prezident John Fitzgerald Kennedy, když řekl: „Jsem přesvědčen, že tento národ si může stanovit za cíl vyslat člověka na povrch Měsíce a dopravit jej bezpečně zpět na Zemi dříve, než uplyne toto desetiletí.“
Jan Kolář, ředitel České kosmické kanceláře
„Když se podíváme na historii, tak zjistíme, že prvních deset let se odehrálo témeř všechno podstatné a za dalších deset let to zbývající podstatné. Raketový start NASA byl také odrazem tehdejší mezinárodní politické situace. Dříve byl každý start astronautů něčím novým, dnes už jde o téměř rutinní činnost.“
Vše směřovalo k letu člověka na Měsíc
Program Apollo, díky němuž se v letech 1969 až 1972 na Měsíc podíval tucet astronautů, zůstává dodnes jedním z největších úspěchů amerického vesmírného programu. Po něm se ale pozornost NASA obrátila k nepilotovaným letům (sondy Mariner či Voyager) a kromě sovětsko-amerického letu Sojuz-Apollo se Američané na oběžnou dráhu dostali až na počátku 80. let na palubě raketoplánu. Opakovaně použitelná vesmírná loď tvarem připomínající letadlo měla zlevnit a zjednodušit lety do vesmíru, tento cíl ale zůstal nenaplněn.
Raketoplány přesto vynesly do kosmu řadu důležitých družic včetně Hubbleova vesmírného teleskopu. Kromě něj však zapříčinily i dvě největší katastrofy v dějinách vesmírných letů. Dvě havárie (stroje Challenger v lednu 1986 a Columbia v únoru 2003) totiž pokaždé skončily smrtí celé sedmičlenné posádky. Obě nehody také přinesly přerušení dalších letů a zdržení dalších programů.
Rozhovor s Janem Kolářem (zdroj: ČT24)