Území, která má boj za svobodu vyrytý v rodokmenu. Se svobodou pracovníků si ale zdejší lidé mnohdy hlavu příliš nelámají, tvrdí aktivisté. Pracovní podmínky cizinců v Hongkongu prý nemají daleko od otroctví. Stížností na poměry přibývá, stejně jako soudních oznámení od těch, kteří podle svých slov ztratili lidskou důstojnost.
Hlad, týrání, minimum volna. Stín hongkongského snu o lepším životě
Trable zneužívaných pracovnic v Hongkongu (zdroj: ČT24)
Otrocká práce – už dlouho odvrácená strana ekonomického zázraku jménem Hongkong. Ten patří v Asii mezi několik málo míst, kde nehrozí trestní postih. Aktivisté odhadují, že nějaká forma zneužívání se v Hongkongu může týkat až 30 tisíc lidí.
Tamní vláda si posvítila na agentury, které hrají v zaměstnávání proti pravidlům značnou roli. Výsledkem je už několik případů, kdy zaměstnavatelé šli do vězení, přesto jsou zákony podle neziskových organizací stále slabé.
Co podobné osudy lidí – většinou z okolních zemí – provází? Jedna z obětí poskytla svědectví štábu ČT. Zaměstnavatel ji platil málo, nedával najíst a zároveň nutil k práci přesčas. „Nezajímalo je, jak jsem přežívala. Záleželo jen na tom, kolik odpracuji,“ dodává žena.
Ilustrační foto
Nakonec se ze začarovaného kruhu dostala i díky pomoci od jiných. „Nikoho neznala, neuměla pořádně anglicky. Nakonec se seznámila s někým, kdo jí řekl, že to je nezákonné a že musí pryč, protože ji zaměstnavatel zneužívá,“ přiblížila Tina Chanová z organizace STOP obchodu s lidmi.
S podobnou osvětou se aktivisté snaží oslovit stále více žen. Právě přísun informací je pro klíčový: zákony nařizují minimální mzdu zhruba 12 tisíc korun měsíčně a v týdnu aspoň den volna. Mnohé ze zneužívaných o tom ale nemají ponětí.
Problém se týká hlavně pomocnic v domácnostech, které přijíždějí za prací z Filipín a Indonésie. Žijí přímo u zaměstnavatele a bez znalosti zákonů jsou takřka plně odkázány na jeho vůli.
„Můj prostor na spaní je tak malý, že ani nemůžu ležet natažená. Nemám žádné soukromí a nesmím použít mobil ke kontaktům s rodinou,“ svěřila se před několika měsíci jedna z žen deníku Guardian.
Její pracovní den začíná v šest ráno a končí o půlnoci. „Pracuju šest dní v týdnu. Mám neustále hlad. Někdy dostanu zbytky jídla, jindy prostě nic,“ dodala zaměstnankyně.
Informování žen o pracovním právu v Hong Kongu
Podle rok starých údajů hongkongského Centra pro spravedlnost je vystaven pracovnímu zneužívání každý šestý přistěhovalec v Hongkongu. „Vláda považuje zneužívání za vzácné případy, ale my máme jasné důkazy, že jde o rozšířenou věc. Svědectví každého šestého respondenta při výzkumu vykazovalo znaky nucené práce,“ říká Victoria Wishniewski Oterová ze zmíněného centra.
Hong Kong platí za jeden z nejčastějších cílů lidí, kteří mají zájem o pomocné práce v domácnosti. Právě lidé v tomto odvětví tvoří 4 procenta populace a desetinu tamní pracovní síly, která pečuje také o děti a seniory.
Nejen chybějící právní vymezení pro otrockou prácí, ale i další podmínky hrají proti přistěhovalcům. V Hongkongu totiž existuje například „pravidlo dvou týdnů“. Podle něj musí každý migrant, kterému skončí pracovní smlouva, opustit Hong Kong do 14 dnů. Pro případné souzení se zaměstnavatelem tak prakticky nemají žádný čas.