Kdo kandiduje do Dumy? Přehled hlavních ruských politických stran

Čtrnáct politických stran zaregistrovalo své federální kandidátky pro volby do ruské Státní dumy. Jde o vládnoucí Jednotné Rusko, tři další parlamentní strany a deset menších stran, které své zástupce v Dumě nemají. Podle průzkumů mají v nedělním hlasování šanci na zisk mandátů právě čtyři dosavadní parlamentní strany.

Opoziční partaje zastoupené v Dumě bývají označovány za „systémovou opozici“, protože většinou proti režimu otevřeně nejdou a nepředstavují tak vůči němu skutečnou alternativu. Zbylé opoziční strany, které se nacházejí mimo systém, pak představují uskupení od liberálů až po nacionalisty.

Ruská vládnoucí strana Jednotné Rusko (ER) má ve Státní dumě 238 ze 450 křesel. Vznikla v roce 1999 pod názvem Jednota, aby podporovala tehdejšího premiéra a pozdějšího prezidenta Vladimira Putina, v čemž pokračuje dosud. Na oplátku těžila z jeho popularity a ve volbách do Dumy či regionálních parlamentů získávala většinu či těsnou většinu hlasů, navzdory propadu z posledních voleb do Dumy v roce 2011. Tehdy získala 49 procent hlasů oproti 64 procentům z roku 2007.

Ruský premiér a předseda Jednotného Ruska Dmitrij Medvěděv
Zdroj: Reuters

Sám Putin si od strany udržuje určitý odstup, nebyl nikdy jejím členem, i když v letech 2008 až 2012 stál v čele Jednotného Ruska. V roce 2012 předal vedení strany současnému premiérovi Dmitriji Medvěděvovi.

Jednotné Rusko definuje samo sebe jako středovou a konzervativní stranu, která v hospodářství podporuje ekonomický liberalismus smíšený se státním vlastnictvím strategických odvětví a silnou sociální politikou. Jeho cíli jsou mimo jiné socioekonomická stabilita a obnovení velmocenského statusu Ruska.

Komunistická strana Ruské federace (KPRF) založená v roce 1993 se označuje za následovnici sovětské komunistické strany. Tu v roce 1991 v souvislosti s pokusem o puč a s únosem někdejšího prezidenta Michaila Gorbačova zakázal jeho následovník Boris Jelcin. Předsedou KPFR je po celou dobu Gennadij Zjuganov, který v roce 1996 Jelcina málem porazil v prezidentských volbách. Strana stále používá sovětskou protikapitalistickou rétoriku, klade důraz na ruskou identitu a patriotismus.

Předseda Komunistické strany Ruské federace Gennadij Zjuganov
Zdroj: Reuters

KPFR v minulosti zřídkakdy kritizovala vládu, v posledních dvou letech je ale v tomto ohledu ostřejší. Zatímco zahraniční politiku státu stále podporuje, proti některým vládním návrhům protestovala. Ozvala se třeba proti zvyšování věku pro odchod do důchodu nebo proti vytvoření národní gardy, která je přímo odpovědná Kremlu. V Dumě stranu reprezentuje 92 poslanců.

Spravedlivé Rusko (SR), které se profiluje jako sociálnědemokratická strana, vzniklo v roce 2006 spojením několika menších uskupení. Tehdejší hlavní ideolog Kremlu a současný poradce prezidenta Vladislav Surkov ji naprosto otevřeně popsal jako „druhou nohu“ režimu. Spravedlivé Rusko mělo být podle něj v opozici vůči Jednotnému Rusku, a přitom zůstat loajální Kremlu.

Předseda Spravedlivého Ruska Sergej Mironov
Zdroj: Reuters

Po parlamentních volbách v roce 2011 se sice strana přidala k protestům proti údajnému falšování výsledků. Poté však své členy z řad protestujících vyloučila a vrátila se do role loajálního uskupení. Podpořila třeba postup vůči nevládním organizacím financovaným ze zahraničí, které se teď musejí označovat za „zahraniční agenty“. V Dumě má Spravedlivé Rusko 64 křesel a v jeho čele stojí Sergej Mironov, který například několikrát navrhoval, aby mohl prezident sloužit tři funkční období v řadě.

Liberálně-demokratická strana Ruska (LDPR) je nejstarší ruskou politickou stranou (zaregistrována byla v roce 1991) a navzdory svému názvu není ani liberální, ani demokratická. V jejím čele stojí od počátku Vladimir Žirinovskij, který se několikrát ucházel i o post hlavy státu.

LDPR je nacionalistická a populistická strana a její lídr je známý skandálními výroky. V listopadu loňského roku třeba navrhoval shodit jadernou bombu na Istanbul jako odvetu za sestřelení ruského vojenského letounu Tureckem. Strana většinou nejde proti vládě a Kreml z ní má užitek také proto, že tříští hlasy opozičních voličů. V Dumě má 56 poslanců.

Předseda Liberálně-demokratické strany Ruska Vladimir Žirinovskij
Zdroj: Reuters

Mimoparlamentní opozice

Mezi mimoparlamentními stranami, které jdou do voleb, jsou například levicoví Patrioti Ruska nebo krajně pravicová Rodina. Zahrnují i dvě nejsilnější liberální strany – Jabloko a Stranu národní svobody (Parnas).

Právě ty patří mezi hrstku stran, které je možné označit za „nesystémovou opozici“, tedy opozici zpravidla protikremelskou a prozápadní. Jejich šance na překročení pětiprocentní hranice pro vstup do Dumy jsou ale velmi malé. Někteří kandidáti by možná mohli získat mandát v rámci většinové části voleb.

Jabloko je největší mimoparlamentní stranou a má zástupce v jedenácti z víc než osmdesáti regionálních parlamentů, přes polovinu z nich v Petrohradě. Strana prosazuje demokratické hodnoty, lidská práva a tržní ekonomiku. Jabloko třeba odsoudilo ruskou anexi Krymu.

Stranu vede Emilia Slabunová, jejím volebním lídrem je zakladatel a bývalý předseda Grigorij Javlinskij. Ve většinové části voleb za stranu kandidují třeba Dmitrij Gudkov, bývalý poslanec Spravedlivého Ruska a hlasitý kritik politiky Kremlu, nebo dlouholetý opoziční politik Vladimir Ryžkov.

Volební lídr strany Jabloko Grigorij Javlinskij
Zdroj: AP/ČTK

Strana národní svobody (PARNAS) vedená Michailem Kasjanovem měla jednoho poslance v regionálním parlamentu v Jaroslavli. Mandát tam získal jeden z jejích dřívějších lídrů, někdejší místopředseda vlády z konce devadesátých let Boris Němcov, který byl loni únoru v Moskvě zavražděn.

V posledních regionálních volbách loni na podzim se strana ucházela o mandáty ve třech regionech. Ve dvou ji ale volební komise vyloučila kvůli údajně neplatným podpisům nutným pro registraci a ve třetím strana křesla nezískala.

Do regionálních voleb šla strana jako součást širší „demokratické koalice“, která vznikla loni v dubnu. Jejími členy bylo kromě Parnasu ještě několik menších nezaregistrovaných stran, které své kandidáty jinak nemohou do voleb postavit. Byla mezi nimi i Strana pokroku protikorupčního aktivisty a asi nejvýraznější osobnosti ruské opozice Alexeje Navalného.

Předseda Strany národní svobody Michail Kasjanov
Zdroj: Reuters

Sám Navalnyj se nemůže voleb účastnit kvůli trestu za údajnou zpronevěru, který on sám označuje za politicky motivovaný. Koalice se chystala společně kandidovat i v letošních volbách do Dumy. Na jaře se ale rozpadla a Parnas tak jde do voleb samostatně.

Za stranu kandiduje také několik lidí podporovaných bývalým ropným magnátem Michailem Chodorkovským, který teď žije v Londýně. Jeho nadace Otevřené Rusko poskytuje strategickou, právní a organizační podporu celkem osmnácti uchazečům o křesla v Dumě. Finančně jim podle ruských zákonů pomáhat nesmí.