Proč se Rusové, Japonci a Íránci málo smějí? Protože mají málo imigrantů a hodně korupce, naznačuje věda

O některých národnostech se tvrdí, že se téměř nikdy nesmějí – týká se to zejména Asiatů, ale často se to říká také o Rusech. Polský psycholog zkoumal, zda jsou taková tvrzení pravdivá, a pokud ano, proč společenské normy vznikly.

Psycholog Kuba Krys z Polské akademie věd zveřejnil v odborném časopise Journal of Nonverbal Behavior rozsáhlou analýzu kulturních a antropologických rozdílů mezi zeměmi, kde se lidé smějí často a kde se naopak smích spíše skrývá. Opírá se o termín „vyhýbání se nejistotě“.

Psycholog dospěl na základě svého výzkumu k hypotéze, že některé druhy společností cítí úzkost v situacích, které jsou nejisté. Tuto charakteristiku našel výrazně častěji ve společnostech, které jsou politicky represivní, kde je respektováno vzdělání a kde fungují silné společenské normy. Všechny tyto společnosti spojují ještě další dva časté faktory: větší míra korupce a nižší úroveň státních služeb.

Krys se domnívá, že právě v takových zemích je úsměv méně žádoucí – mohl by tu být vykládán rozporuplně, až podezřele. Aby tento předpoklad otestoval, předložil 5216 respondentům ze 44 zemí (Česká republika mezi nimi nebyla) osm tváří, které se smály, a osm tváří, které se nesmály. Dotazovaní měli odpovídat, jak na ně který obličej působí.
Výsledky se velmi lišily v různých kulturních okruzích:

  • V některých zemích (nejvíce Rusko, Japonsko, Írán) působili smějící se lidé jako méně inteligentní.
  • V některých zemích (nejvíce Argentina, Zimbabwe, Írán) působili smějící se lidé jako méně upřímní.

Profesor Krys z toho v závěru své práce vyvodil, že široce rozšířená korupce napříč celou společností může oslabit i význam tak evolučně silného signálu, jako je úsměv. Vědec ve své práci přiznává, že jeho práce zcela nevěnovala pozornost pohlaví a kulturním rozdílům uvnitř daných zemí. Drtivou většinu jím zkoumaného vzorku totiž tvořili studenti (průměrný věk respondenta byl 22,7 let).

Jaký vliv má imigrace na smích?

Na velmi podobné kulturní rozdíly upozornili i autoři práce, která vyšla roku 2014 v respektovaném vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Profesorka Paula Niedenthalová, která tento výzkum vedla, zase věnovala pozornost tomu, jaký vliv má na úsměv počet imigrantů v dané kultuře.

Domnívá se, na základě studie provedené na 5000 osobách, že v zemích s vysokou mírou imigrace, jako jsou například Kanada nebo USA, lidé interpretují úsměv nejčastěji jako přátelský a milý signál. Přesným opakem jsou státy, kde je kultura uzavřená a které se snaží imigraci příliš nepodporovat – jako je například Japonsko nebo Čína.

Podle Niedenthalové je vysvětlení tohoto rozdílu velmi prosté: v zemích, kde je hodně cizinců, se častěji objevují problémy v komunikaci. Když se spolu lidé nejsou schopní domluvit pomocí řeči (protože mají odlišné rodné jazyky), musejí více využívat neverbální komunikaci, do níž patří právě smích.

Podívejte se na rozhovor s jedním z nejznámějších světových psychologů Philipem Zimbardem. Poskytl ho pořadu Hyde Park Civilizace:

Video Hyde Park Civilizace - Philip Zimbardo
video

Philip Zimbardo