Ozonová díra se díky úbytku chloru v atmosféře začíná zmenšovat, tvrdí studie

Ozonová díra nad Antarktidou se po letech zvětšování začíná zacelovat. Vyplývá to z výzkumu týmu přední odbornice na tuto problematiku Susan Solomonové. Loni v září byla díra oproti roku 2000 menší o čtyři miliony kilometrů čtverečních, což je kupříkladu více než rozloha Indie. V říjnu 2015 se sice zvětšila na rekordní hodnoty, k tomu ale podle vědců přispěly erupce chilské sopky Calbuco.

Nad Antarktidou vědci zpozorovali ozonovou díru poprvé v 80. letech 20. století. K loňskému zacelování podle nich více než z poloviny přispěl úbytek chloru v atmosféře.

Solomonová v roce 1986 prokázala, že ozon ničí právě molekuly chloru a bromu, které vznikají z chlor-fluorovaných uhlovodíků, jejichž nejznámější podskupinou jsou freony. Ty se dříve často používaly v chladicích zařízeních nebo jako hnací médium ve sprejích.

S rozpadem chloru se ozon začíná obnovovat

„I když jsme přestali s produkcí chlor-fluorovaných uhlovodíků ve všech zemích včetně Indie a Číny okolo roku 2000, v atmosféře zůstává stále velké množství chloru,“ řekla pro BBC Solomonová. „Jeho životnost je 50 až 100 let, takže se začíná pomalu rozpadat a ozon pomalu obnovovat. Naprosté zotavení nečekáme před rokem 2050 či 2060,“ dodala.

Méně chloru v ovzduší je výsledkem takzvaného montrealského protokolu z roku 1987. V něm se svět dohodl odstoupit od užívání látek, které vedou k poškození ozonové vrstvy.

Slunce
Zdroj: Počasí ČT / Jarmila Kaplanová‎

Práce Solomonové poprvé ukazuje na obnovu ozonové vrstvy

„Toto je první věrohodný důkaz, že antarktická ozonová díra se začala zacelovat,“ prohlásil v reakci na studii Solomonové odborník Markus Rex z německého Institutu Alfreda Wegenera. „Stav ozonové vrstvy je stále velmi špatný, ale je opravdu důležité, že jsme zjistili, že montrealský protokol funguje a že má vliv na velikost díry, to je velký krok kupředu,“ dodal.

Několik studií již dříve ukázalo na úbytek škodlivých látek, ale práce Solomonové poprvé ukazuje na obnovu ozonové vrstvy. 

Podle různých měření měla ozonová díra nad Antarktidou v září 2000 asi 28 milionů kilometrů čtverečních, v září 2015 byla menší o sedminu. V říjnu 2015 byla ovšem rekordně velká. Vědci jsou ale přesvědčeni, že za tím stojí sopečná aktivita, kdy se do ovzduší dostalo velké množství vulkanické síry. To přispělo k tvorbě polárních stratosférických oblaků, ve kterých dochází k chemickým reakcím, při nichž vzniká chlor.

Ozonová vrstva tvoří ochranu před ultrafialovým slunečním zářením. Narušování její tloušťky vedlo podle odborníků k nárůstu rakovinných, kožních a očních onemocnění.