Příběh Muhammeda Farise – prvního Syřana v kosmu a prominentního běžence

Muhammed Faris představuje jednoho z nejprominentnějších Syřanů, kteří z rozvrácené země utekli. Někdejší poradce Bašára Asada si v 80. letech vysloužil pozornost celého národa, když jako první Syřan letěl do vesmíru, nyní z tureckého exilu organizuje aktivity umírněné opozice.

Háfize Asada, otce současného syrského prezidenta Bašára, podporoval Brežněvův Sovětský svaz už od jeho nástupu k moci v roce 1970. Součástí spolupráce, která Moskvě vynesla vojenskou námořní základnu v syrském Tauru, byla i účast Syřanů na sovětském vesmírném programu.

Rodák z Aleppa Muhammed Faris prošel sítem šedesáti syrských uchazečů a následně i výběrem ze čtyř semifinalistů usilujících v roce 1985 o účast na sovětském tréninkovém programu Interkosmos. O dva roky později se stal i syrským národním hrdinou, to když v kosmické lodi Sojuz spolu se sovětskými kolegy zamířil na vesmírnou stanici Mir. Psal se červenec 1987.

„Těch sedm dní, třiadvacet hodin a pět minut změnily můj život. Když jsem skrze okno viděl celý svět, uvědomil jsem si, že neexistuje ‚my‘ a ‚oni‘ ani žádná politika,“ citoval Farise britský The Guardian. Na vesmírné stanici se podílel na vědeckém výzkumu a podle svých slov pojal záměr založit v rodné zemi středisko kosmického výzkumu. To ale prezident odmítl. „Chtěl své lidi udržet nevzdělané a s omezenými obzory. Tak se diktátoři udržují u moci,“ dodává Fariz.

Služby Asadova režimu ovšem Faris neopustil. Muže, po kterém se v zemi pojmenovávaly školy, ulice i letadla, armáda převelela na vojenskou akademii vzdušných sil, Háfizovu synovi Bašárovi dokonce sloužil jako vojenský poradce, přestože, jak sám uvádí, stále toužil po akademické dráze. Ta ovšem nikdy nepřišla.

Video Horizont ČT24
video

HORIZONT: Spletité cesty Muhammeda Farise

 

Faris: Putin není Sovětský svaz

V roce 2011 se Sýrie propadla do války a o rok později – v srpnu 2012 – Faris překročil turecké hranice i se svou ženou a třemi dětmi. Guardian uvádí, že se tak stal nejvýše postaveným přeběhlíkem Asadova režimu.

„Odešel jsem ze Sýrie před zlým vražedným režimem, abych odkryl jeho pravou tvář, kterou jsem viděl na vlastní oči,“ říká s tím, že měl příležitost dostat azyl v některé ze západních zemí, ale odmítl tuto cestu podstoupit, protože Západu vytýká, že v Sýrii nezasáhl, když bylo potřeba – a navíc se bojí, že by z toho chtěl jen politicky profitovat.

A ačkoliv si s sebou ze Sýrie přivezl obě sovětská vyznamenání, ještě kritičtější je k současným aktivitám Ruska, které podporuje Asadovy síly. „Putin není Sovětský svaz. Putin je diktátor, který se snaží udržet jiného diktátora na trůnu, a je mu jedno, že to stojí tisíce životů našich dětí a žen. Tito Rusové jsou vrazi a zločinci a mají na rukou krev více než dvou tisíc civilistů,“ říká.

V zázemí istanbulského exilu patří dnes čtyřiašedesátiletý kosmonaut k vedení umírněné opozice, která budoucnost Sýrie spatřuje v mírové, demokratické proměně, a za své spoluobčany, které ze země vyhnala válka, apeluje i u tureckých úřadů. Do země se chce vrátit, jakmile v ní bude svoboda: „Syrská civilizace je stará deset tisíc let. Přežije Asadův pokus ho zničit. Přežila už i horší.“