Žít mezi padajícími bombami se asi nechce nikomu – bez ohledu na věk. To si zřejmě pomyslela i Bibihal Uzbakíová z neklidného severoafghánského Kunduzu, když se odvážila na náročnou a nebezpečnou cestu za lepším životem v Evropě, kterou nezvládli leckdy ani mnohem mladší uprchlíci. Afghánské stařence je přitom 105 let.
Po lepším životě v Evropě zatoužila i 105letá afghánská uprchlice
Bibihal je nyní v Chorvatsku mezi desítkami tisíc uprchlíků, kteří procestovali celé kontinenty, pouště i moře, aby utekli před válkami a chudobou a nalezli v Evropě lepší budoucnost. Do země se dostala ze Srbska.
Střídmost v jídle a pití, hodně zeleniny a ryb, vyhýbání se cukru, tukům a nadměrné konzumaci červeného masa, minimum stresu, pohyb a život v rodinném kruhu bývají často uváděny jako recept na dlouhověkost, což jsou podmínky, které obyvatelé střední Asie splňují téměř beze zbytku. V případě některých rekordních seniorů z této oblasti lze ale o jejich věku zapochybovat – leckdy totiž nemají doklady, které by jejich stáří potvrzovaly. Bibihal je ale má, jak zjistila chorvatská policie - a věk potvrdil i stařenčin syn.
Se zeleným šátkem na hlavě a zabalenou do hnědé přikrývky přinesli stařenku v pondělí na lehátku do hlavního chorvatského uprchlického tábora v Opatovaci. „Bolí mě nohy, ale jsem v pořádku,“ uvedla Afghánka s třesoucíma se rukama ve stanu Červeného kříže. Sedmnáctičlenná rodina prý cestovala 20 dní, než se dostala do Evropy. Spolu s Bibihal byl na cestě její 67letý syn a 19letý vnuk, kteří ji často nesli na zádech. „Měli jsme mnohokrát problémy. Hodně jsem trpěla. Spadla jsem a zranila si hlavu. Mám na hlavě jizvy,“ popsala 105letá žena. Zatímco ji její příbuzní odnášeli na vlak, který měl směřovat dále na Západ přes Slovinsko, její syn uvedl, že rodina doufá, že se dostane do Švédska.