Chemické zbraně? Žádná novinka, znali je už staří Peršané

Od prvního rozsáhlého chemického útoku uplynulo 100 let. Německá armáda tehdy použila 180 tun chlorového plynu proti Spojencům u belgického města Ypry - postoupila díky tomu o pár kilometrů. Třetina z 15 tisíc zasažených lidí ale zemřela. Chemické látky se v různých podobách používaly jako součást války už po tisíce let. V současné době obviňuje syrská opozice z použití „chemie“ režim prezidenta Bašára Asada. Ten to vytrvale popírá.

Útok nejrůznějšími chemickými látkami není nic nového – právě naopak. Před několika tisíci lety dávali lidé mršiny uhynulých zvířat do vody, aby otrávil zdroj města, které dobývali. Známé jsou také otrávené šípy, vroucí dehet nebo kouř z arsenu.  

První doložená zmínka o nasazení chemických zbraní pochází z roku 256 našeho letopočtu. Římané tehdy dobývali syrské město Dura pomocí tunelů. A Peršané v obranné taktice v těch místech zapálili nádoby s živicí a sírou. Archeologové mluví o 21 mrtvých. 

Hromadnou výrobu otravných látek umožnil chemický průmysl na počátku 20. století. Příležitost k jejich masovému použití v boji přineslo ustrnutí světového konfliktu v zákopové válce. Po zahájení druhé bitvy u Ypres otevřely německé jednotky 5700 lahví se 168 tunami chloru a vítr plyn zanesl do zákopů protivníka. Na úseku širokém osm až devět kilometrů zasáhl 15 tisíc osob, z toho na 5000 smrtelně.

Spojenci nebyli na podobný útok připravení. „Očekává se, jestli k takovým situacím dojde několikanásobně. Až po opakovaných situacích se provádějí protiopatření,“ podotkl Pavel Častulík z Centra pro výzkum toxických látek v prostředí.

Video 100 let od prvního rozsáhlého chemického útoku
video

100 let od prvního rozsáhlého chemického útoku

100 let od prvního rozsáhlého chemického útoku

stu: 6:30, 22.4.2015

Asadův režim popírá, že by použil chemické zbraně

Vražedné účinky

Valící se mrak zelenožlutého dusivého dýmu spojenecké vojáky na západní frontě ochromil. Jedovatý plyn zasáhl jejich oči, dýchací orgány, měli tmavě rudé tváře, na pokožce se dělaly puchýře. Vojáci se zpočátku před zásahem yperitem bránili pouze kusem bavlněné látky namočeným ve vodě, plynové masky byly použity později.


Postupující německé jednotky se sice nesetkaly s odporem, očekávaný úspěch ale nepřišel. Dohoda vyplnila vzniklé mezery novými silami a bitva se protáhla na pět týdnů. Do konce války nasadily obě strany i další otravné látky, včetně yperitu v roce 1917. „Jeho účinnost je dána jeho toxicitou,“ připomněl Častulík s tím, že výroba „chemie“ nebyla v té době nijak nákladná, protože byly využívány běžné průmyslové látky.

Německo tehdy ovládalo téměř 80 procent chemické výroby. „Šlo pouze o výměnu náplně v klasických chemických granátech, jež byly kupříkladu používány pro zadýmování. Výměnou bílého fosforu nebo jiných látek za toxické látky byla de facto připravena chemická zbraň,“ vysvětlil Častulík.

Žádná z těchto látek ale nezměnila průběh bojů. Zemřelo 90 tisíc lidí.

  • Yperit byl objeven v roce 1860 britským vědcem Frederickem Guthriem. Obvykle se uvádí, že v dubnu 1915 Němci použili otravné látky vůbec poprvé. Jde však o jeden z historických mýtů.
  • Němci vypustili chlor už v lednu 1915 na východní frontě u Bolimówa (jihozápadně od Varšavy). Mráz ale minimalizoval účinky plynu, takže útok Rusové vlastně ani nezpozorovali.
  • „Už v roce 1914 začali Francouzi používat dráždivé a dusivé látky vůči německé frontě. A do konce roku 1915 v lednu pak německá armáda použila téměř 18 tisíc granátů s dusivými látkami na východní frontě,“ konstatoval Častulík.

Během druhé světové války se již užívání chemických zbraní objevovalo minimálně. Všichni zúčastnění vylepšili své technické vybavení. Měli plynové masky, ochranné oblečení a detektory. Německo ale nasadilo plyn k vraždě milionů Židů v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Používali deratizační prostředek Cyklon B. Otravné látky použili i Japonci v Mandžusku.

Po druhé světové válce se spekulovalo o použití chemických zbraní během války v Koreji v 50. letech, v Severním Jemenu Egypťany v 60. letech a Sověty v Afghánistánu v 80. letech. Důkazy ale chybí. Americká armáda pak použila během vietnamské války v letech 1961–1967 odhadem přes 75 milionů litrů herbicidů.

Saddám zaútočil „chemií“ na Kurdy

Jeden z nejhorších chemických útoků proti civilnímu obyvatelstvu v moderní historii má na svědomí vláda iráckého prezidenta Saddáma Husajna. V posledním roce irácko-íránské války zaútočila 16. března 1988 irácká letadla s chemickými zbraněmi na kurdské městečko Halabdža u íránských hranic. Výsledkem bylo 5000 mrtvých a 10 tisíc zraněných, z velké části žen a dětí. Při útoku byl pravděpodobně použit hořčičný plyn a nervové plyny jako sarin, tabun a VX. Američané původně z útoku vinili Írán, později byla ale prokázána vina irácké vlády.

Chemické zbraně, včetně yperitu, byly Irákem používány i ve válce s Íránem. Známý je třeba útok pomocí yperitu na město Behbehán z 9. ledna 1986, kde zemřelo na 90 vojáků, nebo použití chemických zbraní při dobývání poloostrova Faó při ústí Šatt al-Arab 17. dubna 1988.

Útok sekty Óm šinrikjó v tokijském metru v roce 1995
Zdroj: www.harunyahya.com

Chemické látky byly zneužity i při teroristickém útoku

V letech 1994 a 1995 použila nervově paralyzující plyn sarin japonská náboženská sekta Óm šinrikjó. V červnu 1994 jej vyzkoušela ve středojaponském městě Macumoto (zemřelo sedm lidí a přes 600 dalších onemocnělo). Policie tehdy pachatele neodhalila, protože sekta odstranila všechny podezřelé stopy. Podruhé zaútočila v březnu 1995 v tokijském metru, výsledkem bylo 12 mrtvých a 5500 přiotrávených.

Snahy zakázat používání chemických látek definitivně vyřešila až Úmluva o zákazu vývoje, výroby, skladování a použití chemických zbraní a o jejich zničení (Chemical Weapons Convention, CWC). Ta vstoupila v platnost v dubnu 1997. Dodržování Úmluvy kontroluje Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) se sídlem v Haagu. Do června 2013 smlouvu ratifikovalo 189 zemí.

Pavel Častulík z Centra pro výzkum toxických látek v prostředí

„Co se týká principu ochrany dýchacích orgánů, typů ochranných masek a ochran povrchu těla, tak tyto principy jsou výsledkem první světové války a jsou platné do současnosti. S nástupem nových technologií, odolnějších materiálů můžeme vyrábět ochranné prostředky, které mají lepší fyziologické vlastnosti.“


Asadův režim musel po útoku „chemii“ nechat zničit

Sýrie ale není signatářem této úmluvy. Chemickými zbraněmi zřejmě zaútočila v srpnu 2013 v oblasti Ghúta jihovýchodně od Damašku. Podle opozice zahynulo až 1700 lidí, Lékaři bez hranic potvrdili 355 mrtvých. Tehdy měl být použit sarin.

Syrská vláda nasazení chemických zbraní popřela, přistoupila ale na dohodu o likvidaci svého chemického arzenálu. Dohoda ušetřila Damašek hrozby amerického zásahu.

  • Častulík: „Události v Sýrii jsou skutečně alarmující záležitost, protože opět dokazují možnosti použití běžných chemických průmyslových látek jako vojenských prostředků. Je tam používán chlor - běžně používaný na dezinfekci vodních zdrojů. Zkušenost, která byla získána v Sýrii, tedy použití dvousložkových komponent, ze kterých lze vyrábět extrémně toxické látky, je dalším velice nepříjemným mementem, s nímž se do budoucna budeme pravděpodobně setkávat, zejména v lokálních konfliktech a zneužití teroristy.“

Před zástupci Rady bezpečnosti OSN nedávno promluvil Syřan, který prý zažil chemický útok Asadovy armády v srpnu 2013. „Nemohl jsem dýchat, bolelo mě na hrudníku, oči mě pálily,“ uvedl Kusaj Zakaríja.

Vláda měla naposledy útočit „chemií“ letos v březnu ve městě Sarmín v provincii Idlib. Zástupci RB zhlédli video pořízené údajně v Sarmínu, na němž se lékaři neúspěšně pokoušejí oživit tři děti, které se měly nadýchat bojového chloru. Podle americké velvyslankyně Samanthy Powerové to přítomné dojalo.

V roce 2013 získala Nobelovu cenu míru získala Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Její experti připravovali právě likvidaci syrských chemických zbraní.