Možné dopady irského NE

Dublin - Klesá kurz eura vůči dolaru, od ledna 2009, tedy v době českého předsednictví EU, nebude platit Lisabonská smlouva, chod unie bude nadále zdlouhavý a neefektivní, oslabí se postavení Irska, obnoví se německo-francouzské snahy vytvořit "dvourychlostní" unii a odstavit euroskeptičtější země - mezi nimi třeba i Česko - na vedlejší kolej, české předsednictví bude nuceno převzít agendu Francie, která bude muset prioritně řešit irské NE. A to jsou jen jeho nejpatrnější dopady.  

Lisabonská smlouva nevstoupí v platnost začátkem roku 2009. K její ratifikaci je potřeba souhlas všech 27 členských zemí unie. EU zatím nebude mít předsedu Evropské rady (voleného na dva a půl roku místo půlročního rotujícího předsednictví zemí) ani jakéhosi ministra zahraničí, který by měl skloubit několik dosavadních funkcí v EU, a tak být silnějším představitelem zahraniční politiky unie. Další negativní hlas evropského lidu (po odmítnutí euroústavy v roce 2005) může navíc oslabit postavení EU na zahraničněpolitické scéně.

Fungování unie bude neefektivní

Chod unie se bude řídit dosavadní platnou Niceskou smlouvou o EU, která ale předpokládá unii jen o 27 členech. Takže EU se nebude zatím moci dále rozšiřovat (jako první by již v roce 2010 rádo vstoupilo Chorvatsko), dokud neschválí vlastní reformu. Dokud unie nepřijme ani jiný reformní dokument, který by - jako to činí Lisabonská smlouva - snižoval počet oblastí, v nichž při rozhodování rady ministrů stačí kvalifikovaná většina, bude jednání o mnoha otázkách stále těžkopádné a zdlouhavé. Jednomyslnost se totiž, jak minulost ukázala, hledá při tak vysokém počtu členských zemí velmi složitě.

Francie a Německo budou chtít utvořit elitní euroskupinku

Francie a Německo by mohly oživit své snahy z minulosti na vytvoření „dvourychlostní“ EU, tedy unie vnitřně rozdělené na aktivní, integrující se jádro, a na státy ostatní, spíše euroskeptické.

Irsko bude mít oslabené postavení

V rámci EU by se tak asi oslabilo postavení Irska. Podle francouzského státního tajemníka pro evropské záležitosti Jeana-Pierra Jouyeta, jehož země přebírá od července předsednictví EU, by dokonce bylo třeba hledat nový právní rámec pro vztah Irska a zbylých 26 členů EU.

EU nemá plán B

Ačkoliv některé země, například Británie, už avizovaly, že budou v ratifikačním procesu pokračovat, může irské „ne“ v unii posílit euroskeptické hlasy, které budou volat po zmrazení ratifikace, jako se to nakonec stalo v případě euroústavy.

Summit EU, který je plánován na 19. - 20. června, bude zřejmě hledat varianty dalšího postupu. Ty jsou de facto tři. Buď se Lisabonská smlouva mírně upraví a předloží Irům ke schválení znovu - jako to bylo v případě Niceské smlouvy v roce 2002.

Nebo se vyjedná nová „reformní smlouva“, což je ale málo pravděpodobné a není jisté, zda to má vůbec smysl. Členské země totiž o kompromisním textu jednaly už dvakrát (euroústava a Lisabonská smlouva) a ani jeden dokument neprošel přes hlas lidu (první ve Francii a Nizozemsku, druhý nejspíš ve čtvrtek v Irsku). Navíc Lisabonská smlouva je euroústavě velmi podobná, takže třetí smlouva by nejspíš také nebyla radikálně jiná.

Poslední možná varianta je jednoduchá: EU učiní nejnutnější reformy úpravou Niceské smlouvy.