Boj československých legionářů proti bolševikům se změnil v boj o holý život

Moskva - Fakt, že se českoslovenští legionáři zasloužili o stát, zná snad každý, nicméně jejich příběh už něco říká málokomu. Zhruba 40 tisíc mužů bojovalo v letech 1918-1920 v Rusku a zásadním způsobem připravili půdu pro vznik samostatného Československa. Proto si vznik republiky lidé nepřipomínají jen v Česku. Památku československých legionářů se pokoušejí obnovit i ruští aktivisté a poslední zbytky pamětníků.

Nadšenci z jekatěrinburského vojenského klubu si už léta připomínají Čechoslováky v dobových uniformách. Sbírají po nich všechno: oblečení, zbraně i další vybavení. Nechybí ani tradiční český pozdrav. Podle historika Alexandra Kručinina jsou českoslovenští legionáři neodmyslitelně spojeni s občanskou válkou v Rusku: „Pokud se zabýváte občanskou válkou v Rusku, nemůžete Čechoslováky vynechat. V tom tragickém příběhu sehráli jednu z hlavních rolí.“

Tisíce mužů během první světové války bojovaly v zoufalých podmínkách drsné Sibiře na ruské straně. Za cara, ale hlavně za vysněnou Československou republiku. „Myslím, že pro mnohé legionáře byla právě ta chuť a ochota bojovat za svůj národ klíčovou motivací. Tohle jsou pocity, které už téměř neznáme,“ připomíná pocity mnohých legionářů diplomat a novinář Václav Bartuška.

Legionáři - úhlavní nepřátelé bolševického Ruska 

První světová válka v Rusku však předčasně skončila a nový bolševický režim vnímal legie jako úhlavní nepřátele. Země se propadla do občanské války a šance legionářů na přímý návrat do Evropy byla v nenávratnu. Češi a Slováci proto musejí domů přes obrovskou ruskou Sibiř.

Z tisíce kilometrů dlouhé transsibiřské magistrály se pro Čechoslováky postupně stala jediná úniková cesta z pekla občanské války. Spořádaný odchod legionářů se ale postupně změnil v zoufalý boj o život. V květnu 1918 vydávají bolševici jasný příkaz: legie odzbrojit, zatknout a nejlépe zlikvidovat. Právě tehdy se legionáři semkli a vytvořili největší zahraniční sílu v Rusku. „Je to vlastně příběh o tom, že 40 tisíc mužů nemá nikoho jiného než jeden druhého a stráví rok a půl bojem a přežíváním v železničních vagónech. Prostě neuvěřitelné,“ dodal Bartuška. Bojovali s Rudou armádou a přes Sibiř se pomalu probíjeli k Vladivostoku, jediné ústupové cestě domů. Koncem roku 1920 se příběh definitivně uzavřel a poslední legionáři zmizeli z ruského území.

Legie fungovaly jako stát ve státě - mají vlastní dílny, tiskárny i pole. Mrtvým kamarádům stavěly vlastní pomníky. Zrodila se tvrdá síla, před kterou bolševické jednotky často utíkaly. Legionáře chtěly získat i západní velmoci, oni ale chtěli hlavně domů.

Ruští komunisté poctivě zahlazovali stopy po legionářích

Komunistický režim většinu legionářských stop v Rusku pečlivě zahladil. Zmizely památníky, hřbitovy a postupně i většina pamětníků. Je to teprve nedávno, kdy legionářské osudy začaly i tady opět dostávat konkrétní jména. Důkazem toho je i malý památník v Jekatěrinburgu, který má od poloviny listopadu znovu připomínat 400 Čechoslováků, kteří padli v letech 1918-1920 v bojích na Urale. Podle českého konzula v Jekatěrinburgu Miroslava Rameše je na tomto hřbitově pohřbeno nejvíce legionářů za hranicemi Česka nebo Československa.

Československé legie
Československé legie