Praha - Hledání kompromisu mezi zajišťováním bezpečnosti a dodržováním lidských práv poznamenalo celé desetiletí, které uplynulo od teroristických útoků na New York a Washington z 11. září 2001. Kritické reakce vyvolalo zadržování osob podezřelých z terorismu bez soudu ve věznici Guantánamo na Kubě, metody výslechu hraničící s mučením, zprávy o existenci tajných věznic CIA ve třetích zemích či informace o tajných letech s vězni na palubě, z nichž nejméně dva měly zřejmě mezipřistání v Praze. Výrazně narušeno bylo ale i soukromí řadových občanů prakticky všech zemí světa, ať už odposloucháváním telefonických hovorů, sledováním bankovních převodů, pročítáním osobních e-mailů, či instalací tělesných skenerů na letištích.
Po 11. září se stal svět bezpečnějším. Na úkor soukromí
Osobní svobody v západním světě zásadně omezil především nový americký protiteroristický zákon známý jako Patriot Act, vydaný prezidentem Georgem Bushem krátce po útocích. Ze Spojených států pak vycházely požadavky i na další země, aby se k jejich bezpečnostním opatřením připojily. Bushův protiteroristický zákon poprvé v historii umožnil bezpečnostním službám odposlouchávat telefonické hovory řadových občanů či sledovat e-mailovou poštu mezi lidmi v USA a v zahraničí, aniž k tomu dal svolení soud. Zákon je pravidelně prodlužován, naposledy platnost tří jeho klíčových klauzulí letos o čtyři roky prodloužil prezident Barack Obama.
Podle listu The New York Times byly takto ve Spojených státech monitorovány již tisíce lidí. Deník uvedl, že kupříkladu v roce 2005 Národní agentura pro bezpečnost (NSA) v jednom okamžiku odposlouchávala v USA až 500 osob a v zahraničí 5000 až 7000 osob podezřelých z kontaktů s teroristy. Ve státech Evropské unie platí v oblasti telekomunikací od roku 2006 směrnice, která ukládá operátorům uchovávat záznamy o telefonickém či internetovém spojení dalších šest až 24 měsíců. Nařízení se netýká obsahu hovorů či e-mailů, ale informací o tom, kdo komu kdy a odkud volal či posílal e-mail.
Od roku 2001 také USA sledují finanční toky spjaté s předpokládanými teroristy. Loni v létě Evropský parlament schválil dohodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy o předávání evropských bankovních dat Američanům. Údaje o bankovních převodech, například jméno příjemce, jeho identifikační číslo a adresu, poskytuje společnost SWIFT, která sídlí v Bruselu a jejíž databáze zahrnuje bankovní data z asi 8000 společností v 200 zemích.
Skener se podívá cestujícím pod šaty
Větší bezpečnost na amerických letištích mají zajistit takzvané tělesné skenery, které zobrazují kontrolovanou osobu nahou, byť s rozmazaným obličejem. Kdo kontrolu ve skeneru odmítne, je podroben přísné osobní prohlídce, při níž se kontrolující úředník může dotknout i intimních tělesných partií. Hospodářský a sociální výbor EU zavádění skenerů nedoporučil, protože podle něj představují potenciální zdravotní riziko pro cestující a mohly by narušovat lidská práva. „Když babičce osahávají prsa, to už je prostě příliš. Když pořizují nahé fotografie, detailní natolik, že je poznat, kdo má obřízku, to je prostě příliš,“ zlobí se odpůrce tělesných kontrol James Babb.
Letecká doprava po 11. září 2001 (zdroj: ČT24)
Zostřená bezpečnostní opatření a větší pravomoci tajných služeb ale přinesly výsledky. Britská policie v srpnu 2006 včas pozatýkala skupinu 24 lidí, kteří k pátému výročí útoků v New Yorku chystali atentáty na transatlantických letech. Připravovali tekuté bomby. Důsledek byl tedy logický – zákaz tekutin. Do koše od té doby putuje vše, čeho je víc než jedno deci. Parfémy, krémy, gely a oleje je nutné ukládat do igelitových sáčků. V Evropské unii má opatření skončit v roce 2013. Pokud však na letištích stihnou instalovat skenery, které poznají nálož od minerálky.
Skener, nebo pes?
Navíc ani skener, ani důkladný pohmat neodhalí nálož ukrytou uvnitř těla. Debata na tohle téma naposledy rozvířila atmosféru v americkém Kongresu v červenci. Stáli tu proti sobě zastánci skenerů - a propagátoři psů coby mnohem efektivnějšího nástroje. „Psům chybí jediné, totiž lobbisté. Ti, kdo prosazují stroje, by se měli stydět. Existuje lepší způsob, jak tu práci dělat – se psy,“ argumentoval republikánský kongresman Jason Chafetz.
Spojené státy si také v rámci svého protiteroristického boje vymohly, aby jim letečtí přepravci ze zemí EU předávali data o cestujících, a sice kontaktní informace, informace o platbě či informace o zavazadlech. Americká strana může údaje uchovávat 15 let. Evropská unie a Spojené státy příslušnou smlouvu podepsaly v roce 2007 a platit má do roku 2014.