Poláci mají kvůli holocaustu máslo na hlavě

Varšava - Do polských knihkupectví míří kontroverzní kniha Zlaté žně, podle níž se Poláci podíleli na vyvražďování Židů a ještě se na tom obohacovali. Pro amerického autora s polsko-židovskými kořeny Jana Tomasze Grosse byla inspirací historická fotografie objevená před dvěma lety. Skupina venkovanů na ní na místě vyhlazovacího tábora Treblinka prohrabává půdu a hledá cennosti po Židech, kterých v táboře zahynulo téměř milion. Chystané knize byla věnována i pondělní debata v polské televizi a dílo vyjde letos také v anglickém nakladatelství Oxford University Press.

O velké skandály se už postaraly dvě předcházející Grossovy knihy Sousedé a Strach. Jak v rozhovoru pro ČT upřesnil politolog Maciej Ruczaj, první z nich pojednává o vyvraždění židovské komunity v Jedwabném, druhá o vztahu Poláků a Židů těsně po skončení druhé světové války. V Polsku jde o velmi citlivé téma, protože země je na válečnou kapitolu svých dějin hrdá: zorganizovala největší odbojovou organizaci v okupované Evropě a v jeruzalémském památníku Jad Vašem má nejvíc Spravedlivých mezi národy.

V nové knize Zlaté žně Gross konstatuje, že Poláci na vyhlazování Židů ekonomicky profitovali: museli nahradit židovské řemeslníky a drobné podnikatele a řada se jich také podílela na černém obchodu s ukradenými židovskými cennostmi kolem vyhlazovacích táborů. Gross a spolu s ním i někteří další historici tvrdí, že z nacistických táborů a ghett uteklo na čtvrt milionu Židů, ale konce války se jich v různých úkrytech dožilo jen padesát tisíc. Ty ostatní vydali místní obyvatelé Němcům.

„Gross ukazuje fakt, že Němci, nikoli Poláci, jsou odpovědní za holocaust. Ale dodává, že svým způsobem z toho měli Poláci ekonomický prospěch,“ říká v listu Rzeczpospolita novinář Michal Olszewski, který novou knihu četl. Podle něho Gross udělal chybu v gradaci zla, kdy je překopávání jam s hromadnými hroby a prohledávání ostatků postaveno na roveň přímému zabíjení.


Jan Tomasz Gross je synem Žida a Polky, která budoucímu otci svého dítěte během války zachránila život. V roce 1969 i s rodiči emigroval do USA, kde se stal sociologem, přednášel na Yale a dalších univerzitách včetně Harvardu. Nyní je profesorem Princetonské univerzity. Do konce 90. let ho polští historici oceňovali jako badatele, který popisoval osudy Poláků během okupace. Dnes jsou v názoru na něj rozděleni. Někteří ho stále hájí, jiní tvrdí, že jeho práce nemají se seriózním historickým výzkumem nic společného.