O malém ostrově v Atlantickém oceánu se poslední dobou začíná mluvit stále častěji. Vyhledávají ho hlavně příznivci aktivní dovolené, kteří nechtějí proležet týden na pláži, ale rádi se podívají k moři. Madeira vás uchvátí i rozmanitou přírodou, na výletech podél levád budete míjet vavříny a eukalypty, volně zde rostou i orchideje, hortenzie nebo fuchsie. Na ostrov proto rádi jezdí i milovníci květin a tropických zahrad. Když navíc ochutnáte místní víno a čerstvé grilované ryby, na Madeiru jen tak nezapomenete.
Dovolená na Madeiře patří k nezapomenutelným zážitkům
Na Madeiře je díky teplému Golfskému proudu příjemné počasí prakticky po celý rok. V červenci a srpnu dosahují průměrné teploty 25°C, v zimě většinou neklesnou pod 18°C. Ne nadarmo se jí říká zelená perla Atlantiku nebo ostrov věčného jara. Výhodou je i rozloha. Na šířku má jen 22 km a na délku 57. „Základnu“ tak můžete mít bez problémů na jednom místě a za týden stihnete prozkoumat prakticky celý ostrov.
Nejzelenější je Madeira na jaře, především v době kolem Velikonoc. Není takové vedro na pěší výlety, kvete i více květin. Může vás ale zase potrápit déšť a mlhy. My jsme byli na Madeiře v polovině srpna, riziko dešťů je během letních prázdnin minimální a svítí hodně sluníčko, příroda je ale zase více vyprahlá. Počasí se liší i podle toho, zda jste na jižní, nebo severní straně ostrova.
Na Madeiře si můžete užít i moře, s vyvalováním na pláži ale moc nepočítejte. Moc jich totiž na ostrově nenajdete. Pobřeží je skalnaté a je zde pouze jedna přírodní písčitá pláž – ve vesnici Prainha u poloostrova Sao Laurenco. Hotely ale většinou mají u vstupu do moře schůdky a vybetonovaná mola, kam si můžete po vykoupání lehnout. Nečekejte ani příliš teplou vodu, v létě vystoupá maximálně na 23°C a navíc od moře často fouká. Několikrát se nám stalo, že kvůli nebezpečí zranění bylo koupání v moři zakázané.
Mezi nejoblíbenější turistické cíle patří levády. Po celém ostrově je přes dva tisíce kilometrů těchto zavodňovacích kanálů, které svádí vodu z horských potůčků do údolí. Vybudovali je otroci a trestanci, často jsou vysekané v kopcích a některé vedou i tunely. Většina tras podél levád není nijak náročná. Za odměnu vás čekají překrásné výhledy do údolí.
- Levada dos Tornos autor: Veronika Srnová, zdroj: ČT24
- Levada Portela autor: Veronika Srnová, zdroj: ČT24
Vedle levád nabízí portugalský ostrov i řadu dalších aktivit. Obdivovatelé květin nesmí vynechat botanické zahrady, které jsou v hlavním městě Funchal na vrcholku Monte. Připlaťte si za lanovkou, která vás vyveze až nahoru a je z ní navíc pěkný pohled na město. Na Monte začíná i Levada dos Tornos, která vás provede mimo jiné i eukalyptovým hájem. V poutním kostele Nossa Senhora je pohřben poslední rakousko-uherský císař Karel I., který na Madeiru přijel do exilu po pádu habsburské monarchie. Zemřel ale už ve 35 letech na zápal plic. Před kostelem najdete i jeho sochu.
Druhý nejvyšší útes v Evropě
Poloostrov Sao Laurenco vás v protikladu k zeleným kopcům uchvátí červenohnědým odstínem skal. Doprovod vám budou dělat i všudypřítomné ještěrky. Pokud jste v dobré kondici, naplánujte si i hřebenový přechod z Pico Arieiro na Pico Ruivo, která je s výškou 1 862 metrů nad mořem třetí nejvyšší horou Portugalska. S túrou počkejte na co nejkrásnější počasí. I tak vás ale na začátku pochodu může překvapit velmi silný vítr. Některé pasáže cesty jsou navíc dost úzké.
U rybářské vesničky Camara de Lobos se tyčí druhý nejvyšší útes v Evropě Cabo Girao (580 m). Fotky z vyhlídky, na kterých jsou vidět drobná barevná políčka pod útesem, můžete vidět například na přebalu některých map ostrova. Za romantickým pohledem na oceán a strmé útesy si zajeďte na vyhlídku s majákem u vesnice Ponta do Pargo. Nedaleko odsud je město Porto Moniz, kde se můžete vykoupat v přírodních lávových jezírcích.
Obří špízy a ryby na banánech
Za zmínku rozhodně stojí i místní kuchyně. Pokud jedete na Madeiru, vyplatí se zamluvit si ubytování jen se snídaní. Místní restaurace a hospůdky mají v nabídce bohatou škálu čerstvých ryb. Nejprve ale začněte předkrmem. Specialitou je Bolo do caco, malý podélně rozříznutý nekvašený chléb namazaný česnekovým máslem. Z ryb je typicky madeirská hlubinná espada (tkaničnice atlantská), která se připravuje většinou na grilu nebo na banánech. Ty se pěstují přímo na ostrově, jsou ale menší a sladší než banány, které se dováží do Česka (rozhodně je ochutnejte). Mezi oblíbenou lahůdku patří i steak z tuňáka nebo mečouna. Místní specialitou ale nejsou jen ryby. Restaurace nabízí i hovězí špíz s názvem espetada. Velké kusy masa ochucené vavřínem vám přinesou napíchané na dlouhé tyči, kterou vám zavěsí nad stůl.
Z Madeiry nemůžete odjet, dokud neochutnáte i místní víno, které se pyšní stejným názvem jako ostrov. Někomu může připomínat portské, má ale navíc jemnou karamelovou příchuť. Způsob výroby madeirského vína se přitom objevil náhodou. Mořeplavci při cestě z Evropy doplňovali na ostrově víno, které se při průjezdu rovníkovými oblastmi zahřívalo na teplotu až 45°C. V chladných vodách se opět ochladilo a získalo tak svou typickou chuť. Postupem času se do něj navíc začala přidávat i pálenka z hroznů. Pokud nevíte, jaký suvenýr si z ostrova domů odvézt, lahví madeiry potěšíte určitě každého.
Po ostrově můžete cestovat buď vypůjčeným autem, nebo autobusem, finančně je ideální kombinace obojího. Na většinu zajímavých míst se totiž autobusem bez problémů dostanete, jsou ale i místa, kam nejezdí. Pokud tedy chcete jít například na hřebenovou túru z Pico Arieiro, musíte si buď půjčit auto, pronajmout taxík, nebo vyrazit stopem. Autobus nejezdí ani na náhorní plošinu Paul da Serra a k levádám u Rabacalu.
Pokud si zvolíte autobus, vyplatí se ubytování v blízkosti Funchalu, odkud většina autobusů jezdí přímo k turistickým cílům. Ve městě si zajděte do informací a vyzvedněte si brožuru, kde je seznam linek i s trasami. Jízdní řády na Madeiře sice jsou, ale hlavně ve městech. Pokud se tedy vracíte z výletu po ostrově, vyplatí se na zastávce zamávat i na autobus, který tam podle čísla nestaví (pokud ovšem na zastávce vůbec nějaká čísla najdete, často je označena pouze nenápadnou cedulí). Řidiči většinou zastaví, a pokud se jich zeptáte na Funchal, máte velkou šanci, že do hlavního města jedou a svezou vás.
Madeira patří do Evropské unie, pro cestování vám tak stačí jen občanský průkaz, platí se v eurech. Lidé jsou zde milí a ochotní a rádi vám poradí. Na žádný problém jsme během našeho pobytu nenarazili.
Čelovka, bunda a pohorky
Na výlety podél levád a na horu Pico Ruivo si nezapomeňte s sebou vzít čelovku a dobré boty. Na některých místech jsou totiž i delší tunely, ve kterých jsou často velké kaluže vody. Přibalte si také bundu, případně pláštěnku. U moře je sice teplo a sluníčko, ale jakmile vystoupáte na madeirské vrcholky, může se počasí radikálně změnit.
Cenově patří Madeira k průměru. Za autobus zaplatíte podobné částky jako u nás. Jídlo v obchodech je o něco dražší, ale například láhev vody vás vyjde jen na několik centů. Hlavní jídlo v restauraci se dá sehnat kolem osmi eur na osobu, ryby stojí kolem deseti eur.
- Pico Arieiro autor: Veronika Srnová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2426/242511.jpg
- Pohled na Pico Ruivo autor: Veronika Srnová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2555/255430.jpg
- Poloostrov Sao Lourenco autor: Veronika Srnová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2425/242489.jpg
- Pláž Prainha autor: Veronika Srnová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2554/255345.jpg
- Kostel s hrobkou Karla I. autor: Veronika Srnová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2426/242525.jpg