Cestování po Indii - šťastně od začátku do konce

Dillí – Na závěr cestovatelského seriálu o Indii by se hodilo říct, že ať si přečtete cokoliv, Indie vás stejně nakonec překvapí. Nemusíte mít proto strach, že se pročítáním článků a cestopisů ošidíte o prvotní kulturní šok. Tomu se asi vyhnout lze jen velmi těžko. Na druhou stranu je užitečné některé věci vědět, než se do země pustíte. Ušetříte si tak některé nepříjemnosti, které ze vzdálenosti mezi naší a indickou kulturou plynou. Ani tento díl by neměl být výjimkou a pomůže vám pobyt v Indii zvládnout o něco lépe, než kdybyste vyrazili zcela nepoučení.

Zdroj: Jana Erbenová Autor: Jana Erbenová

První týden cestování po Indii vám bude připadat jako měsíc. Indie je totiž pro Evropana natolik jiná, že budete jen velmi pomalu vstřebávat všechny nové vjemy. K tomu si na vás jistě všichni budou chtít sahat a fotit si vás. Postupně se tak kolem vás budou střídat všichni členové rodiny - velké indické rodiny - a trvat na tom, abyste se usmívali do jejich foťáku. Indové jsou při každém setkání s „bělochem“ udivení a potěšení, fakt, že sem ročně proudí miliony turistů, na tom nic nemění. Budou na vás koukat s otevřenou pusou, poslouchat váš zvláštní jazyk, ptát se, kolik máte dětí, co děláte a jakou víru vyznáváte. Ti, co umí anglicky jen málo, si vystačí s otázkou: „What's your name?“ a podáním ruky. Ruku vám bude podávat skoro každý. Nejspíš si myslí, že je to v Evropě slušnost, chtějí se vás dotknout a chtějí také ukázat, že jsou světoví. Někteří navíc věří, že jim to přinese štěstí, nebo peníze nebo obojí. Proto vám často budou podstrkávat i jejich stydlivé děti.

Focení s Indy
Zdroj: Jana Erbenová
Autor: Jana Erbenová

What's your name sir?

Většina cestovatelů do Indie přijíždí s představou, že když jde o bývalou britskou kolonii, angličtina je jazyk, který obyvatelstvo dokonale ovládá. Omyl. Hodně Indů ve větších městech sice anglicky umí – někteří sice velmi špatně, stále se s nimi ale lze domluvit, rozhodně to však není pravidlem. Horší je to však s přízvukem. Občas se stane, že mají tak zvláštní přízvuk, že jim neporozumíte ani slovo. Všude naopak uvidíte klikyháky, které jsou písmem místní nejrozšířenější řeči – hindi. Ve většině měst na turisty myslí a nápisy píšou i v angličtině, to samé platí pro restaurace. V jídelním lístku si proto většinou počtete, občas se ale můžete dostat do situace, kdy vedle hindi angličtinu neuvidíte – pak už nezbývá, než se ptát a ptát.

Bez smlouvání ani ránu

Pokud jste nikdy nesmlouvali, v Indii se to naučíte. Nic jiného vám nezbude. Indové s tím počítají. Pokud tedy nejste v obchodu, kde je přímo na zboží cedulka nebo nápis, kolik za něj obchodník požaduje, jistě vám podle vašeho „západního“ vzhledu nastavená cena vyrazí dech. Indové se nestydí říct si o násobky cen. Ani pokud vytrváte kroutit hlavou a hrát divadlo, jak neuvěřitelně je to zboží drahé, několikrát odejdete, čímž dáte najevo vrcholný nezájem a přežijete pohádky o zdejší chudobě a o tom, jak moc bude obchodník šťastný, když mu vysokou částku dáte, vždycky zaplatíte na zdejší poměry nepřiměřenou cenu. Za sumu, kterou by za zboží zaplatili zdejší, rozhodně nic nepořídíte. Obchodník proto nakonec bude mít jistě radost, že se mu prodej podařil.

Indické tržiště
Zdroj: Jana Erbenová
Autor: Jana Erbenová

Máte pocit, že váhají? Ne, souhlasí

Ať už komunikujete s bohatým Indem, který s vámi jede vlakem do Dillí, nebo s vesničanem na hranicích s Tibetem, nenechte se vyvést z míry jejich zvláštním pokyvováním hlavy. Kromě typického evropského pohybu hlavou pro ano a ne totiž používají něco mezi. Jde o váhavé kývání hlavou ze strany na stranu – Evropan si to nejspíš vyloží jako: „Moc se mi to nelíbí, ale když na tom teda trváte, tak dejme tomu“. Není to tak. Znamená to prostě ano a používají to častěji než evropského souhlasného pokyvování.  

Ztratit se je jednodušší, než si myslíte

Některá města v Indii se vyznačují takovým v Evropě téměř nevídaným specifikem. Ulice buď nemají jména žádná, nebo nejsou těmito jmény označené. Vyznat se proto ve městech je pro turistu trochu oříšek. Velmi dobrou pomůckou jsou mapy. Ty vám poskytne buď průvodce, nebo si je spolu s dobrými radami zdarma vyzvedněte ještě v Dillí. Dostat se však k Official Government Tourist Bureau je skoro nemožné. Rozhodně neříkejte řidičovi rikši, že chcete právě tam. Na cestu se neptejte ani místních Indů. Budou vás vláčet sem a tam, a nakonec vás zavedou do nějaké stoprocentně té „nejoficiálnější vládní kanceláře“, kde vás jejich kamarádi natáhnou. Pokud ale vytrváte, po hodině či dvou jistě na kancelář narazíte a nebudete litovat.

Pokud se ale v těch nejužších uličkách, kterými se vyznačují především ohromná tržiště v centru měst, ztratíte, strach mít nemusíte. Větší města jsou totiž slušně pokrytá mobilním signálem, na každém rohu je k dispozici internet za pár korun, a navíc kdykoliv můžete mávnout na řidiče rikši – kdyby si vás náhodou nevšimnul a nenutil vám své „nejlepší“ ceny sám. Nemluvě o tom, že mimo hlavní město Dillí často narazíte na moc milé Indy, kteří vám velmi rádi poradí, budou se s vámi chtít vyfotit na svůj mobil (mnohem lepší, než máte vy) a ještě budou mít radost, že si poklábosili s cizincem. 

Kolik co stojí?

1 česká koruna = 2,7 rupie

  • Čaj: 3 – 5 rupií
  • Litr vody: 10 – 20 rupií
  • Velká porce rýže: 20 – 45 rupií
  • Velká večeře: 60 – 110 rupií
  • Role toaletního papíru (luxusní zboží): 25 – 40 rupií
  • Noc v pokoji pro dva v guest housu: 200 – 700 rupií

Nablýskanou koupelnu a čerstvě vyprané povlečení nečekejte

Ani o bydlení mít strach nemusíte. Ve většině větších měst lze narazit na všechny druhy hotelů. Na své si přijdou jak cestovatelé, kteří vyžadují s Evropou srovnatelný luxus, tak i ti, kterým stačí prostý pokoj. Hodně rozšířené jsou například guest housy. Ve většině z nich naleznete pokoj pro dva s koupelnou, často i televizí, za 200 až 700 rupií na noc (tedy zhruba 74 až 560 korun). Záleží na velikosti města a také na vašich požadavcích. Je však třeba počítat s tím, že občas buď povlečení zcela chybí, nebo je neprané. Koupelna se záchodem jsou většinou v rámci možností čisté, hotely jsou často určené přímo turistům, takže disponují evropskými typem záchodů.

Pokoj v guest housu v Indii
Zdroj: Jana Erbenová
Autor: Jana Erbenová

Pozor ale na období významných událostí, kdy se města naplní k prasknutí a někteří hoteliéři zkrátka Indům dávají přednost před turisty. Pak může být hledání hotelu problematické. Většinou ale existují hotely, kde se Indové neubytovávají. Překypují luxusem, je tedy potřeba počítat s tím, že budou cenově srovnatelné s noblesním ubytováním v Evropě.

A na závěr nezbývá, než vám popřát šťastné cestování a dobrou chuť při ochutnávání dálek…

Snídaně na indické poušti
Zdroj: Jana Erbenová
Autor: Jana Erbenová