Afghánci boří další tabu - s pomocí kytar a bicích

Kábul – Po třiceti letech nejistoty a válečných konfliktů se Afghánci mohli poprvé nezávazně bavit v ulicích za poslechu populárních kapel. Rockový hudební festival země dlouhá léta nepoznala kvůli striktním zákazům ze strany Talibanu. Účastníci akce však tvrdí, že prezentace tamní hudby nyní pomůže zemi otevřít světu a pozornost válečných zpravodajů pozvolna vystřídá zájem o kulturu tohoto regionu.

Běžný obrázek z rockového koncertu kdekoliv na světě – zástupy čekatelů, které ostraha vpustí do areálu s razítkem na ruce a poté už jen v klidu sleduje skákající dav pod pódiem. Pro mladé Afghánce byl však tento moment téměř událostí několika desetiletí. Na celodenním programu festivalu se představily kapely z Uzbekistánu, Kazachstánu i Austrálie.

Během dlouhé vlády radikálního Talibanu byla západní hudba v Afghánistánu přísně zakázaná. Dodnes u většiny konzervativních lidí převládá pocit, že je nevhodná – nikoliv však pro mladé hudební nadšence z Kábulu. „Jistě, pořád se musíte starat o svou bezpečnost v zemi. To je prostě Afghánistán, ale my se zajímáme o hudbu, proto jsme tady,“ uvedl jeden z účastníků rockového koncertu.

Afghánský rockový festival
Afghánský rockový festival

Svůj koncert na improvizovaném jevišti odehrála také jediná afghánská metalová kapela s názvem District Unknown. Na pódiu byli její členové kvůli bezpečnosti běžně zvyklí nosit masky, tentokrát se však rozhodli, že je sundají. „Nemám rád, když se nám říká průkopníci. Ale zas být nějak tou osobou vepředu je zábavné a skvělá práce, i když riskantní,“ uvedl basista Qasem.

Kvůli bezpečnosti se místo, datum a čas konání festivalu oznámilo až v den zahájení. Nejen z toho důvodu dorazila sice malá, avšak oddaná skupina fanoušků. Mezi nimi se navíc vyskytovalo i několik dívek, což je pro radikály nepředstavitelná věc. „Rocková hudba se hraje po celém světě, proč by neměla být i tady v Afghánistánu,“ řekla jedna z účastnic.

Afghánský rockový festival
Afghánský rockový festival

Organizátoři festivalu však přece jenom přihlédli k náboženským potřebám a vyhradili tak pravidelné přestávky na modlitby. V okolních stáncích si lidé mohli koupit pouze nealkoholické nápoje, koncerty se však protáhly až do noci.