Varšava – Když se na jaře roku 1943 blížila oslava čtyřiapadesátých narozenin Adolfa Hitlera, chystal pro něj vůdce jednotek SS Heinrich Himmler nejzvrácenější narozeninový dárek v dějinách: vyčištění okupované Varšavy od židovského obyvatelstva. Nakonec se ale zřejmě musel spokojit s dortem. Židovské ghetto se totiž právě 19. dubna 1943 postavilo na odpor. Vypuklo povstání, které dnes platí za jeden z nejvýznamnějších projevů protinacistického odboje během druhé světové války.
Co dát Hitlerovi k narozeninám? Vyhlazení varšavského ghetta
„Bojovali jsme, abychom prodloužili životy obyvatel ghetta o den, dva či pět,“ vzpomínal později jeden z vůdců povstání Marek Edelman – vedle něj židovský odpor přežilo pouhých devětatřicet lidí. „Bylo nás jen asi 220. Dá se tomu vůbec říkat povstání? Šlo o to, zvolit si způsob smrti.“
Varšava, židovská metropole Evropy
Už před vypuknutím druhé světové války žilo v polské metropoli asi 400 000 Židů. Tvořili tak bezmála třetinu městského obyvatelstva, což Varšavu dostalo mezi ostatními evropskými sídly na první příčku v počtu židovských měšťanů; více Židů tehdy žilo jen v New Yorku.
Situace se radikálně změnila po německé okupaci Polska; nacistické vedení nařídilo soustřeďovat polské Židy do ghett ve velkých polských městech. V případě Varšavy velikost ghetta netvořila ani jednu desetinu rozlohy metropole, ale v její severní části vyčleněné jen pro židovskou rasu žilo v krizových podmínkách 37 procent obyvatel města. V dobách největšího využití se v ghettu tísnilo až 540 000 obyvatel. Přelidnění, nedostatek hygieny, extrémní hladomor a odepírání základních léků mělo za následek smrt asi 100 000 Židů ještě před začátkem deportací do táborů smrti. Ty začaly 22. července 1942, denně pak do vyhlazovacích táborů odjíždělo 6 000 Židů, nejčastěji do Treblinky.
Karského zpráva:
Již na podzim 1942 se svět dověděl (ale nevěřil) to, co se v ghettu dělo, když o tom referoval legendární kurýr mezi polským odbojem a exilovou vládou v Londýně Jan Karski. Židé mu zprostředkovali dvě tajné návštěvy ghetta. „Nemělo to nic společného s lidským bytím a nikdy předtím jsem nic podobného nezažil,“ šeptal Karski v Lanzmannově dokumentu Šoa z roku 1977. Mluvil o ulicích přeplněných odpadky a na nich ležících nahých mrtvolách. K tomu špína, puch a nervózní shon. „Zapamatujte si ten obraz, vyprávějte o tom těm venku. Nezapomeňte!“ vyzývali ho průvodci.
Rozhodnutí deportovat zbylé Židy do vyhlazovacích táborů padlo v lednu 1943, kdy nacistické jednotky vpochodovaly do židovské čtvrti. Nikdo se ale do transportu nepřihlásil a Němci se po dvou dnech partyzánských útoků stáhli. Židé se začali připravovat na ozbrojený boj; už od podzimu předchozího roku fungovala v přelidněné čtvrti Židovská bojová organizace. Nyní začaly v ghettu vznikat bunkry a spojovací chodby, asi 220 bojovníků bylo vyzbrojeno revolvery, několika sty granátů, pár puškami, pouhými dvěma minami a jediným samopalem – to vše si dokázali obstarat v árijské části města.
„Nálada uvolněná, rytířská, vpravdě esesmanská“
Vlastní povstání začalo 19. dubna 1943 na židovský svátek Pesach, kdy nacisté zaútočili s cílem definitivní likvidace varšavského ghetta. V té době se tísnilo v ghettu okolo 60 000 obyvatel. Vedoucí organizátor holocaustu Heinrich Himmler chtěl vyhlazení židovské čtvrti věnovat Adolfu Hitlerovi k padesátým čtvrtým narozeninám (20. dubna), Varšava se měla stát „judenfrei“.
Postup ale neprobíhal podle německých představ. Židé kladli výrazný odpor, útočili střelbou i Molotovovými koktejly, a dařilo se jim tak oponovat pancéřovým vozům, dělostřelectvu, kulometům a samopalům, se kterými do ghetta nakráčeli nacisté spolu s pobaltskými žoldáky.
Nacistické vedení v čele s SS-Gruppenführerem Jürgenem Stroopem nakonec povstání potlačilo, a to až po třítýdenním vypalování a bombardování ghetta. Židé, kterým se nepodařilo utéct, byli buď na místě zastřeleni, nebo deportováni do Osvětimi. Za oficiální konec bojů se považuje zničení synagogy 16. května 1943. Na oslavě si Stroop poznamenal: „Nálada uvolněná, rytířská, vpravdě esesmanská.“
- Oběti židovského povstání zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/46/4584/458398.jpg
- Nacistické jednotky ve varšavském ghettu zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/46/4584/458400.jpg
- Nacisté ve varšavském ghettu zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/46/4584/458394.jpg
- Povstání ve varšavském ghettu zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/46/4585/458412.jpg
Na místě ghetta vzniklo sídliště
Během židovského povstání nacisté zabavili 4,4 milionu zlotých a tisíce v dalších měnách, také rodinné zlato a šperky. Asi 7 000 Židů bylo okamžitě zastřeleno a na 50 000 deportováno do Treblinky. Mrtvých na straně německé bylo asi jen 200, Stroop však přiznával pouze 16 padlých Němců. Varšavské ghetto bylo srovnáno se zemí a v jeho ruinách gestapo pořádalo popravy odbojářů. Do budoucna zde okupanti plánovali vystavit moderní čtvrť. Po válce ruiny ghetta překryl asfalt a na většině jeho území vyrostlo sídliště Muranów.
Asi čtyřicítce bojovníků ŽOB se podařilo z ghetta na sklonku bojů uprchnout kanály na árijskou stranu. Část z nich vytvořila partyzánské oddíly, ostatní vstoupili do polských jednotek a někteří později bojovali ve Varšavském povstání v roce 1944. Celé povstání ve varšavském ghettu tak položilo základy širšímu polskému odporu, ačkoli se jenom 12 přeživších židovských bojovníků dočkalo konce války.
GALERIE
videogallery_00012124
„Z hlediska globálních válečných střetů i počtu zúčastněných může historie považovat celý konflikt za zanedbatelný, avšak povstání ve Varšavě představuje největší židovský kolektivní odpor za 2. světové války s ohromným morálním dopadem,“ poznamenal Jan Plachý z Vojenského historického ústavu.
Vůdce povstání Marek Endelman: „Když mi bylo jedenadvacet, byl jsem už starý člověk.“