Snad každý Američan jel alespoň jednou za život po Route 66

Washington - Americká dálnice Route 66 - nyní je rájem motorkářů, romantiků nebo lidí, kteří nikam nespěchají. Tak to ale vždycky nebylo. Dříve byla důležitou dopravní tepnou, ale i opěvovanou legendou - spojovala západní pobřeží Spojených států s Chicagem. Route 66 se rychle stala americkou cestou číslo jedna a říká se, že prakticky každý Američan alespoň jednou za svůj život po Route 66 cestoval.

 Na dnešních automapách ale tato Matka cest, jak ji nazval ve svém románu Hrozny hněvu spisovatel John Steinbeck, už není. Byla totiž 27. června 1985 vyřazena z amerického dálničního systému, určité úseky převzaly jednotlivé státy, některé soukromníci, jiné byly opuštěny úplně. Provoz na legendární silnici je nyní spíše symbolický, od 90. let 20. století se snaží různé spolky Route 66 zachovat jako technickou památku pro další generace. „Route 66 nám říká, kdo jsme, kde žijeme, co děláme a co s námi bude,“ napsal například o slavné silnici americký spisovatel Michael Wallis. 

Hlavní zásluhu na vybudování východozápadní diagonály, která byla otevřena 11. listopadu 1926, měl podnikatel Cyrus Avery - otec Route 66. Trasa vedla z Grand Parku v Chicagu do Los Angeles (od roku 1936 do Santa Moniky), měřila 3 939 kilometrů, procházela třemi časovými pásmy a osmi státy (Illinois, Missouri, Kansas, Oklahoma, Texas, Nové Mexiko, Arizona a Kalifornie). Route 66 protínala velká města, Chicago, Springfield, Oklahomu, St. Louis a další, vedla i přes několik indiánských území, z nichž největší je rezervace kmene Navajů v Novém Mexiku. Nikdy nekončila u oceánu, ale na dnešní křižovatce Lincolnova bulváru a bulváru Olympic v kalifornském městě Santa Monica. 

Hlavní třída Ameriky

Protože počet aut na dálnici stále stoupal, začalo se jí říkat hlavní třída Ameriky. Navíc kopírovala všechny nerovnosti terénu, a tak si vysloužila i přezdívku krvavá. Větší bezpečnosti pomohlo postupné vyasfaltování silnice, které bylo dokončeno v roce 1938, a nahradilo tak původní štěrk. 

Během druhé světové války patřila Route 66 k hlavní tepnám, kudy se dalo dostat na západ, dálnici využívaly zejména kalifornské podniky zaměřené na válečnou výrobu a samozřejmě i armáda. Po válce přispěl k rostoucímu věhlasu Route 66 slibně se rozvíjející turistický průmysl a podnikatelům v okolí dálnice nastaly zlaté časy. Podél Route 66 se například objevila první rychlá občerstvení (například v kalifornském San Bernardinu byla otevřena první restaurace McDonald's). 

Prapůvod úpadku Route 66 spadá do roku 1956, kdy prezident Dwight Eisenhower podepsal zákon o novém systému amerických dálnic. Eisenhower se totiž jako velitel spojeneckých vojsk v Evropě za druhé světové války zhlédl v německých dálnicích, které umožňovaly rychlejší a plynulejší jízdu než americké. Trasa Route 66 byla upravována tak, aby se vyhnula velkým městům a vedla pokud možno přímým směrem. V současnosti mají Američané místo původní Route 66 pět moderních mezistátních dálnic. 

Route 66 - trvalá součást americké kultury

Kromě Steinbecka ji proslavil kupříkladu jazzový pianista Bobby Troup, jenž napsal píseň Route 66 (Get Your Kicks On), která se stala hitem a přinesla slávu interpretům jako Nat King Cole, Chuck Berry, The Rolling Stones nebo Depeche Mode. Route 66 vystupovala i ve filmu Bezstarostná jízda s Peterem Fondou a Dennisem Hopperem či v novém animovaném filmu Auta. 

Nostalgie po časech zašlé slávy však nedala této americké legendě zahynout a v každém z osmi států, kterými Route 66 prochází, vznikly místní asociace, jejichž dobrovolní členové dělají vše pro záchranu toho, co ještě zbylo. Znovu ožívají útulné restaurace, obnovuje se historické dopravní značení a tradiční reklamní tabule. Fenomén Route 66 se opět probouzí nejen v Američanech, ale i v lidech z celého světa, kteří chtějí poznat Ameriku takovou, jaká doopravdy je. 

ROUTE 66 - Main Street of America

Route 66 vznikla díky nutnosti rozšířit tehdejší dopravní sítě. Zejména na západě USA existovala do té doby jen nepřehledná změť cest, tratí, stezek a pěšin, vytvořených indiány a bílými přistěhovalci, které však přestávaly vyhovovat rychle se rozvíjející automobilové dopravě. Žádná z tehdejších amerických cest navíc nespojovala kontinuálně východ se západem, a tak sílil tlak na výstavbu moderní zpevněné transkontinentální dálnice, který vyústil roku 1921 v přijetí federálního zákona o dálnicích a 26. listopadu 1926 pak byla otevřena cesta, která dostala název U.S. ROUTE 66.