Rošáda Medvěděv – Putin: V Rusku nic překvapujícího

Moskva - Rusové si v neděli nejspíš zvolí nového prezidenta a podle očekávání nebude zas tak nový, protože do Kremlu se hodlá vrátit Vladimír Putin, který prezidentské křeslo před čtyřmi lety přenechal Dmitriji Medvěděvovi. Svůj pobyt v Kremlu musel přerušit, protože dle zákona prezidentem může být táž osoba nejvýše dvě období po sobě. V neděli volební klání začíná prvním kolem, volební místnosti se otevřou v 8 hodin a poslední možnost ovlivnit hlasování budou mít lidé ve 20 hodin místního času (hlasování tedy končí v 18:00 SEČ).  Rusko je obří zem a, aby stihli hlasovat všichni, začaly volby na odlehlých místech s předstihem, a to už 17. února. Jako první své hlasy odevzdali obyvatelé Kamčatky a Čukotky. Volební urny se k nim dostávaly za pomoci vrtulníků, sněžných skútrů nebo i sobích spřežení.

Loni v září Medvěděv přesně, jak se očekávalo už v době jeho nástupu do Kremlu, navrhl na nového prezidenta právě Putina. Na oplátku dostal příslib, že se stane příštím premiérem. Tato „rošáda“ ale vzbudila vlnu protestů. „Medveděv je na tom hůř než chromá kachna, je mrtvá kachna,“ usoudil analytik moskevského centra Carnegie Nikolaj Petrov v narážce na výraz „lame duck“ pro dosluhujícího prezidenta bez perspektivy.

Pravomoci prezidenta

Prezident má od roku 1993, kdy byla přijata nová ústava, téměř veškerou moc v zemi. Ruský prezidentský systém je svou silou srovnáván s americkým. Navrhuje parlamentu premiéra, na jeho doporučení jmenuje členy vlády. Může odvolat vládu, Státní dumě doporučuje jmenování či odvolání předsedy centrální banky, Radě federace, horní komoře parlamentu, navrhuje jmenování ústavních a nejvyšších soudců a generálního prokurátora, jmenuje a odvolává vrchní velení armády, podepisuje a vyhlašuje zákony, řídí zahraniční politiku a schvaluje vojenskou doktrínu. Od prosince 2004 jmenuje i gubernátory. Má rovněž právo rozpustit parlament, jestliže ten třikrát po sobě neschválí jeho kandidáta na premiéra, či pokusí-li se dvakrát během tří měsíců vynutit si hlasování o důvěře vládě. Téměř neproveditelný je také proces vedoucí k sesazení prezidenta.

Kreml



Rusko se po nástupu Medvěděva postupně měnilo, nebyl zas takovou loutkou v rukou Putina, jak se o něm říkalo. Styl vládnutí se vskutku změnil: Medvěděv opisoval ruskou realitu slovy, na jaká si dříve troufala jen „nesystémová“ opozice - zaostalost, závislost na exportu surovin, všudypřítomná korupce - a začal hlásat nutnost změn a modernizace. Za selhání podřízených začaly pojednou padat hlavy nadřízených. Zatímco Putin na oplátku za loajalitu velkoryse promíjel všechny hříchy, Medveděv stihl vyměnit šedesátku gubernátorů, včetně zdánlivě všemocného moskevského starosty Jurije Lužkova.

Ledy se začaly hýbat i v diplomacii. Místo nové studené války přišlo s Medveděvem a Barackem Obamou oteplení a „nový počátek“, umožňující pražský podpis nové odzbrojovací smlouvy i schválení rezoluce Rady bezpečnosti OSN ústící v pád libyjského vůdce Muammara Kaddáfího.

Bez ohledu na rozdílný slovník a další nuance však Medveděv nikdy nepřekročil své mantinely. Za mřížemi setrvává Putinův protivník, někdejší ropný magnát Michail Chodorkovskij. „Nedotknutelní“ zůstali i hodnostáři ministerstva vnitra, kteří do vězení a hrobu dovedli právníka Sergeje Magnitského za to, že si troufl udat „tunelování“ státní pokladny. Prezidentovy kádrové změny se až na výjimky (odchod Alexeje Kudrina) vždy zastavily před prahem Putinovy vlády.  

Prezidentem chce být kromě Putina opět Žirinovskij nebo Zjuganov

Sergej Mironov (59) - Až do loňského září stál deset let v čele Rady federace. Na prezidenta ho navrhla levicová strana Spravedlivé Rusko, která je kvůli loajalitě k Vladimiru Putinovi označována za „druhou vládní“ stranu a levicovou alternativu k Jednotnému Rusku. V roce 2000 vedl Putinův předvolební štáb v Petrohradu a v letech 2006 až 2011 byl předsedou Spravedlivého Ruska. Na prezidenta kandidoval již v roce 2004, kdy skončil se ziskem 0,75 procenta hlasů šestý.

Michail Prochorov (46) - Prochorov je podle magazínu Forbes třetím nejbohatším Rusem, jeho majetek se odhaduje na 18 miliard dolarů. Patří mu obrovská hliníkárna, největší ruský těžař zlata Poljus Zoloto a několik bank, ale i americký basketbalový tým New Jersey Nets. Zdrojem jeho bohatství se ovšem stala firma Norilsk Nickel, největší světový těžař niklu a palladia. Svůj podíl v této společnosti Prochorov stačil prodat v roce 2008 těsně před tím, než trhy srazila krize. Loni v červnu se ujal vedení nově založené strany Pravá věc, ale brzy byl z funkce odstraněn, protože se dostal do konfliktu s Kremlem. 

Vladimir Putin (59) - Od května 2008 premiér Ruska, kterým se stal poté, co se s ohledem na ústavu nemohl ucházet o třetí prezidentských mandát za sebou. Do čela Ruska nastoupil jako ne příliš známý politik v prosinci 1999, kdy si ho jako svého nástupce vybral Boris Jelcin. Rychle ovládl politiku a pro Rusy se stal bezkonkurenčně nejpopulárnějším politikem, protože podle nich dokáže hájit zájmy své země v zahraničí a z Ruska učinil po letech chaosu a úpadku stabilizovanou velmoc. Jeho odpůrci ale kritizují stav demokracie v Rusku a rostoucí koncentraci moci. 

Gennadij Zjuganov (67) - V roce 1993 stál tento bývalý učitel u zrodu Komunistické strany Ruské federace (KPFR) a stal se jejím předsedou, kterým je dodnes. Jeho komunisté stále těží z přetrvávající nostalgie u části Rusů po „starých dobrých časech“ SSSR. V roce 1996 mu chyběly tři procenta k vítězství v prvním kole. 

Vladimir Žirinovskij (65) - Předseda nacionalistické Liberálnědemokratické strany Ruska (LDPR), která je populární zejména mezi extremisty a lidmi, podle kterých Rusko ztratilo velmocenské postavení. Strana pod jeho vedením vystupuje proti menšinám a proti všem neruským prvkům ve společnosti. Na prezidenta kandidoval i v letech 1991, 1996,2000 a 2008, v těch posledních skončil na třetím místě.