Arabské jaro rok poté - zklamání pro ty, co věřili v další podzim roku 1989

Praha – Revoluce v arabských zemích neznamenají podle kancléře Pražského hradu Jiřího Weigla triumf svobody a demokracie. Naopak lze očekávat, že se bude v regionu prohlubovat nestabilita či možná vzniknou nové autoritativní režimy a konflikty. Podle prezidenta Václava Klause musí být vývoj v zemích arabského jara zklamáním zejména pro ty, kteří věřili, že jde o další listopad roku 1989.

„Zklamání je to zejména těch západních politiků, kteří uvěřili, že se na jaře 2011 opakuje podzim roku 1989,“ prohlásil Klaus na semináři Centra pro ekonomiku a politiku na téma Arabské jaro rok poté.

Weigl shrnul situaci rok po revoluční vlně tak, že z pohledu Západu je arabské jaro „velmi nestabilizujícím fenoménem“. „Považuji to za zahájení nové etapy společenského vývoje, od níž v žádném případě nemůžeme očekávat přímočarou cestu k západní svobodné společnosti a liberální demokracii.“ To jsou podle něj totiž ideály, které není možné aplikovat v zemích, kde nejsou tradiční. Pokud jsou takové západní ideály zaváděny zvenčí či silou, změní se podle Weigla v nefunkční karikaturu.

Jiří Weigl:

„Nestabilita, kterou přineslo arabské jaro, Západ ohrožuje, přestože ten mu tolik tleská. Region v bezprostředním sousedství Evropy upadá do nepochybně dlouhého období zmatků a otřesů.“


Podobný názor má i bezpečnostní analytik Ondřej Šlechta. Intervence západních států v Libyi podle něj přispěla k destabilizaci v regionu: „Ozbrojená podpora libyjským rebelům, o kterých neměl Západ informace, ve svých důsledcích podpořila rozvrat regionu a prohloubila humanitární krizi. Demokracii nepřinesla a z některých pohledů je dneska Libye k demokracii ještě dál než za Kaddáfího.“

Podpora rebelům, o kterých Západ v podstatě nevěděl, co jsou zač, má podle něj za důsledek, že v regionu narostly střety, do kterých jsou zapojeni příznivci al-Káidy. Libye je dodnes nejednotná, například východní oblast žádá autonomii, a dalším důsledkem podle Šlechty je i příliv zbraní do regionu, což může ohrozit stabilitu i v dalších zemích. Zmínil například převrat v Mali.

Jiří Weigl, Václav Klaus a Ondřej Šlechta
Zdroj: ČT24

Ondřej Šlechta:

„Možná že v Libyi rozpad nakonec nenastane, ale zemi zřejmě čekají léta nestability, násilí a konfliktů.“


Prezident Klaus upozornil také na ekonomické dopady, které s sebou revoluční vlna v regionu zřejmě přinese: „Já bych očekával, že v těchto nejvíce destabilizovaných zemích nastane evidentní ekonomický pokles, který bude zesilovat veškeré problémy.“ 

Václav Klaus:

„Západ je přesvědčen, že má vyvážet demokracii a vyvážet revoluci, teď je vyvezl do Libye a uvidíme, jaké to bude mít důsledky.“


Arabské jaro odstartovala v prosinci roku 2010 smrt tuniského prodavače, který se upálil na protest proti nezaměstnanosti a podmínkám v zemi. Následovala vlna protivládních nepokojů, které se dál šířily arabským světem. Zatímco třeba v Egyptě a Libyi po letech padli diktátoři, v dalších zemích byly nepokoje potlačeny, jak se například do teď děje i v Sýrii.