Byly za zářijovou vraždou v Annecy peníze Saddáma Husajna?

Londýn - Jedna z obětí zářijového masakru britské rodiny iráckého původu u francouzského Annecy prý měla přístup ke švýcarskému kontu irácké strany Baas Saddáma Husajna. Tvrdí to Německá zpravodajská služba (BND), francouzská policie o tom ale nemá informace. Právě peníze mohly být podle BND motivem k dosud neobjasněnému krveprolití z 5. září.

Kadhim Al-Hilli, otec zavražděného Saad Al-Hilliho, měl prý kdysi těsné styky se stranou iráckého diktátora a spravoval stranické peníze uložené na švýcarském kontě. Po jeho smrti měl přístup ke kontu jeho 50letý syn. U jezera Annecy zastřelili kromě něj jeho manželku Iqbal (47), jeho tchýni Suhailu Al-Allafovou (74) a cyklistu, který zřejmě náhodně projížděl kolem místa činu. Střelbu přežily pouze dvě malé dcery Al-Hilliho a Iqbal, vážně zraněná sedmiletá Zehab a čtyřletá Zaina, která se osm hodin skrývala pod matčiným tělem. 

Saddám Husajn od roku 2003 začal ve světě ukládat sumu ve výši přesahující v přepočtu 770 milionů eur (přes 19 miliard korun), a tyto peníze spravovali režimu věrní Iráčané v exilu. Bankovní pobočka ve Švýcarsku, ve které byl účet veden, leží jen necelou hodinu od místa, kde vyvražděná rodina trávila dovolenou a kde našla svůj konec.


Daily Mail tvrdí, že zavražděný Saad bránil svému bratrovi Zaidovi v přístupu ke kontu, a mezi bratry se rozhořel spor. To ale Zaid Al-Hilli při policejním výslechu popřel a tvrdil, že je vraždou bratrovy rodiny otřesen. Mezitím se k případu podle deníku The Guardian vyjádřil Ahmad Al-Saffar, strýc zavražděné Iqbal. Rodina podle něj odmítá spekulace, že za vraždou jsou spory mezi příbuznými. Zpochybnil také tvrzení o napojení Al-Hilliových na stranu Baas, neboť prý Irák v 70. letech opustili kvůli nesouhlasu s režimem. Skutečným terčem vraždy měl být podle Al-Saffara zavražděný cyklista Sylvain Mollier, o němž je známo, že pracoval jako svářeč ve francouzské společnosti zabývající se jadernými technologiemi.

Al-Saffar rovněž požaduje, aby úřady obě přeživší dívky, nyní v péči pěstounů, vrátily rodině. Vyrůstaly by tak v muslimské domácnosti a nebyly drženy „proti své vůli“ u cizích, což ještě zesiluje „bolest a utrpení“ zapříčiněné ztrátou rodičů.