Káthmándú - Čtvrteční volby do zvláštního ústavodárného shromáždění v Nepálu jsou přelomové z několika důvodů: budou to první volby v hinduistickém království od parlamentních voleb roku 1999 a po více než dekádě krvavého gerilového boje se o voličskou přízeň budou ucházet bývalí maoističtí povstalci. Nově zvolené shromáždění tak završí proces transformace devětadvacetimilionového království z konstituční monarchie na pluralitní demokracii, kde král bude mít čistě formální úlohu.
Nepál čekají ve čtvrtek přelomové volby, dnes byl zastřelen komunistický kandidát
Dva dny před volbami byl postřelen kandidát jedné ze tří koministických stran - Komunistické strany Nepálu (jednotná marxistická a leninská) - Riši Prasád Šarma, který následně v nemocnici zemřel. Očekává se, že vražda dále zvýší napjatou situaci v zemi.
O nestabilním vývoji v himálajské zemi, jíž od roku 2001 vládne nepříliš oblíbený král Gjánédra, svědčí překotné události posledního desetiletí. Násilnou smrt dvou po sobě vládnoucích panovníků v roce 2001 doprovázelo rozpuštění parlamentu o rok později a odložení parlamentních voleb na neurčito.
V roce 2005 Gjánédra sesadil kabinet premiéra Šéra Bahádura Dauby a vyhlásil výjimečný stav. Krajní opatření zdůvodnil neschopností Daubaovy vlády čelit maoistickým rebelům. Až mohutné protesty v největších nepálských městech v dubnu 2006 umožnily znovu zasednutí parlamentu a jmenování nové vlády, která s maoisty uzavřela mírovou dohodu.
Ústavodárné shromáždění je voleno na dva roky, za účelem vytvoření a schválení ústavy, která má zaštítit nově vznikající asijskou demokracii. Na základě smíšeného volebního systému bude zvoleno celkem 601 zákonodárců. Podle volební komise se o přízeň voličů v nadcházejících volbách uchází 74 politických stran. Největší šance na zvolení se přisuzují kandidátům tří hlavních uskupení: Nepálského kongresu, Komunistické strany Nepálu a maoistům z Nepálské komunistické strany.
Nejstarší politická strana v zemi - Nepálský kongres - v posledních parlamentních volbách v roce 1999 získala s přehledem nejvíce poslaneckých mandátů (110). Její předseda Giridža Prasád Koirála je současným premiérem Nepálu a ministři z této strany pravého středu v nynějším koaličním kabinetu zastávají důležitá ministerstva financí, vnitra a obrany.
V posledních parlamentních volbách si nevedla špatně ani marxisticko-leninská Komunistická strana Nepálu (NCP-UML), která jako druhá nejsilnější strana uspěla především v odlehlých horských oblastech. Lze očekávat, že i nyní zde nalezne potřebnou podporu.
Působení maoistické Nepálské komunistické strany (NCP-M) vyvolává nejen v samotném Nepálu značně kontroverzní ohlasy. V rámci své ultralevicové ideologie, inspirované peruánskou Světlou stezkou a čínským vůdcem Mao Ce-tungem, zahájili maoističtí povstalci v roce 1996 válku za zrušení monarchie a vytvoření komunistického státu. Od té doby kontrolují velkou část himálajského království. Jejich boj za svržení konstituční monarchie a „lidovou republiku“ si od roku 1996 vyžádal v Nepálu přes 13 000 obětí.
Až podepsání mírové dohody mezi premiérem Koirálou a maoistickým předákem Pračándou v listopadu 2006 vytvořilo formální prostředí pro mírový dialog a maoisté mohli zasednout ve vládě. Násilí a zastrašovací praktiky, jichž se ale dosud nevzdali, značně snižují jejich volební šance (USA zařadily maoisty v roce 2003 na seznam organizací podporujících terorismus). Hospodářsky zaostalá a politicky zmítaná země potřebuje především stabilizovat a obavy z dalšího propuknutí násilností patrně způsobí, že Nepálci zvolí „mírumilovnější“ řešení.
Vzhledem k výlučnosti nadcházející události vláda vyhlásila sérii bezpečnostních opatření, která mají zabránit narušení pokojného průběhu voleb. Obavy vzbuzují nejen předem ohlášené útoky některých radikálních maoistických skupin zejména na jihu země, ale také nesouhlasné postoje přesvědčených royalistů, kteří se odmítají vzdát starobylé monarchie.
Jak uvedl zpravodaj ČT Tomáš Etzler, vítěze voleb čeká řešení obrovských problémů. Nepál patří mezi nejchudší země světa a jeho hlavním příjmem jsou zahraniční dotace. Stav hospodářství, školství nebo zdravotnictví je katastrofální, stejně jako nezaměstnanost v zemi.
Vytvoření nové vlády může trvat celé roky. O místa v parlamentu se ucházejí desítky politických stran a neočekává se, že by některá z nich získala většinu. Někteří politologové se dokonce obávají neřešitelné patové situace. Úspěšné volby podle nich mohou být poslední nadějí země, aby nepropadla do násilí a chaosu, jaké panují například v Somálsku nebo na Srí Lance.