Elysejská smlouva sbližuje Francii a Německo už 50 let

Paříž - Francie a Německo slaví padesáté výročí podpisu Elysejské smlouvy o spolupráci a přátelství, která upevnila spojenectví mezi oběma zeměmi. Úzká spolupráce mezi Francií a Německem bývá označována za „motor“ evropské integrace, historicky se přitom vztahy těchto dvou zemí nesly spíše ve znamení vzájemné rivality, která opakovaně přerostla v ozbrojený konflikt.

Klíčovou roli v procesu usmíření mezi Francií a západním Německem sehrál spolkový kancléř Konrad Adenauer. Jeho cílevědomá snaha o překonání „historického nepřátelství“ mezi oběma zeměmi symbolicky vyvrcholila v červenci 1962, kdy se kancléř během státní návštěvy Francie zúčastnil spolu s francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem bohoslužby v remešské katedrále. V září téhož roku navštívil de Gaulle západní Německo a v řeči pronášené v němčině na nádvoří zámku v Ludwigsburgu vyzval k přátelství mezi oběma národy.

Merkelová s Hollandem slaví v Berlíně

Merkelová a Sarkozy slaví 50 let spolupráce obou z…Francois Hollande se v Berlíně s Angelou Merkelovou setkal už včera, dnes se do Německa vydali i někteří členové vlády i obou komor parlamentu. Program pro zástupce obou zemí se rozhodně nebude týkat jen vzpomínek na minulost, na řadu by měly přijít i současné ekonomické a politické otázky. Zástupci parlamentů obou zemí se sejdou v Bundestagu na společném zasedání a na programu je i otázka vojenské spolupráce, která je aktuální při současném nasazení francouzské armády na Mali, a jednat se bude i o společných francouzsko-německých vojenských jednotkách.


Koncem ledna 1963 se oba politici sešli v Elysejském paláci v Paříži, aby slavnostně podepsali Smlouvu o německo-francouzské spolupráci. Dokument vstoupil v platnost 2. července 1963 a zavazuje oba státy ke spolupráci zejména v zahraniční politice, na poli kultury a při navazování kontaktů mezi mládeží obou národů.

Ratifikace smlouvy se ale neobešla bez problémů. Spolkový sněm svůj souhlas podmínil přijetím preambule potvrzující platnost německých závazků vůči Spojeným státům, čímž němečtí poslanci odmítli de Gaullovu představu, podle níž se měla osa Paříž-Bonn stát protiváhou vůči vlivu Spojených států v Evropě.

80. léta minulého století byla dekádou mimořádně dobrých francouzsko-německých vztahů. V lednu 1983 promluvil François Mitterrand jako první francouzský prezident ve Spolkovém sněmu a v září 1984 zase obletěly svět fotografie, na nichž se Mitterrand s kancléřem Helmutem Kohlem společně klaní obětem první světové války ve Verdunu.

Jednou z oblastí, v níž se obě země v Elysejské smlouvě zavázali spolupracovat, je i vojenství. To je dnes otázka velice aktuální, protože právě v posledních dnech požádala Francie své evropské spojence o podporu při zásahu v Mali. Tu sice Merkelová Hollandovi slíbila, ale asi v menší míře, než francouzský premiér očekával. Německo Francii slíbilo logistickou podporu i pomoc s výcvikem maliských vojáků, přímo se ale německá armáda do vojenských operací v Mali nezapojí.


Přátelské vztahy mezi Paříži a Bonnem se ale neprojevovaly jen na úrovní nejvyšších ústavních činitelů. Obě země si vyměňovaly statisíce mladých lidí ročně, ať už ke studiu, nebo k sezonním pracím v zemědělství. A přišla i vlna smíšených manželství, v obou zemích se také rozvíjela výuka francouzštiny a němčiny. 

Zatěžkávací zkouškou pro francouzsko-německé vztahy byly události následující po pádu berlínské zdi na podzim 1989, kdy Paříž s nedůvěrou sledovala sjednocení Německa i následný vzrůst jeho politického a hospodářského vlivu ve střední Evropě.

Osobní přátelství, které pojilo Mitterranda s Kohlem, ale dokázalo otupit ostří sporů. Oba státníci také stáli u zrodu Maastrichtské smlouvy, která znamenala výrazný posun v procesu evropské integrace.

Odchod Mitterranda a Kohla z politického výsluní vnesl do vztahů mezi Francií a Německem dočasné odcizení. Na povrch vystoupily spory o společnou zemědělskou politiku a další směřování Evropské unie.

Nový impulz francouzsko-německým vztahům paradoxně dala dodnes aktuální dluhová krize některých zemí eurozóny, která v krajním případě hrozila zánikem společné evropské měny. Tváří v tvář hrozícím problémům navázala kancléřka Angela Merkelová intenzivní spolupráci s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym a takzvané duo „Merkozy“ se stalo hlavním hybatelem procesu, který má společnou evropskou měnu vyvést z potíží. Schopnost Berlína a Paříže nalézt společné řešení aktuálních problémů se stane prubířským kamenem, jenž ukáže, zda má francouzsko-německý motor i po půl století stále dost síly.

Video Rozhovor s Martinem Jonášem
video

Rozhovor s Martinem Jonášem