Řím - Výsledky parlamentních voleb v Itálii přinesly mnoho neznámých, včetně toho, zda vůbec bude možné sestavit novou vládu. V jednom se však Italové u volebních uren shodli: mají dost úsporných škrtů a „diktátu“ z bruselských kanceláří a Bundestagu. Tento vzkaz přichází ve chvíli, kdy evropští politici začali opatrně uvažovat, že eurozóna je po letech nad propastí z nejhoršího venku. Volební pat v Itálii však může tyto naděje zhatit.
Špatný vtip z Itálie: Strhnou dva estrádní umělci eurozónu ke dnu?
Itálie, jejíž státní dluh představuje 120 procent HDP - pouze Řecko se 170 % je obtěžkáno více - nemá daleko ke kolapsu a financování jejího manka se stále prodražuje. Coby třetí největší ekonomika v Evropě mohou její potíže a nově politická paralýza s sebou pod hladinou stáhnout celou eurozónu. Odtud obavy z výsledku italských voleb daleko za hranicemi země. „Itálie je dost velká ekonomika na to, aby zdiskreditovala celou zónu společné měny,“ míní za všechny Josef Janning z Německé rady pro mezinárodní vztahy.
Úřadování bývalého eurokomisaře Maria Montiho a jeho technokratického kabinetu přinášelo od konce roku 2011 mezi ekonomy uklidnění. Během svého patnáctiměsíčního vládnutí stihnul Monti odstartovat řadu potřebných strukturálních změn, například zvýšil Italům věk odchodu do důchodu, a po naléhavých žádostech evropských partnerů také zpružnil italský trh práce, který přinesl snadnější propouštění zaměstnanců.
Komik na scéně
Jenže právě proti těmto opatřením a ústupkům vůči výzvám k rozpočtové odpovědnosti z Německa a dalších států „severu“ Italové volili. Stranou s nejvíce hlasy, téměř čtvrtinou všech odevzdaných lístků, se v dolní komoře parlamentu stalo protiúsporné a protievropské Hnutí pěti hvězdiček svérázného baviče a bloggera Beppeho Grilla. Jeho závazek uspořádat v případě uchopení mocenských opratí referendum o vystoupení z eurozóny přitáhl zejména prvovoliče a mladé Italy, rozzlobené na současný establishment.
GALERIE
Beppe Grillo autor: MISTRULLI LUIGI, zdroj: isifa/SIPA
Také expremiér Silvio Berlusconi, stejně jako Grillo kdysi estrádní umělec, oddálil svůj politický důchod tím, že Italům sliboval zmírnění bolestivých škrtů a také to, že Berlín už nebude určovat rozpočtovou politiku Říma. Mediální magnát i bývalý komik si za to dohromady ve volbách vysloužili padesátiprocentní voličskou podporu.
Ciao Super Mario, caio fiducia
Hlavními poraženými tak jsou Monti a Brusel. Expremiérovo centristické hnutí v obou komorách získalo jen lehce přes desetinu odevzdaných hlasů a evropští státníci a bankéři tak mohou zapomenout na svižné pokračování nastoupených reforem. Hlavní ekonom ČSOB Jan Bureš proto očekává, že Evropa nyní může zažít řecké déja vu, kdy v roce 2012 podobně jako nyní v Itálii v dolní komoře vyhrála nacionalistická strana Zlatý úsvit, která měla za hlavní bod programu odmítnutí jakýchkoli úsporných opatření.
Radim Dohnal, Saxo Bank:
„Hrozí zastavení reforem. Tou nejdůležitější je reforma trhu práce, kterou nastartovala vláda Montiho a Berlusconi ji chce zastavit.“
Neofašisté se nakonec v Řecku kvůli minimálnímu koaličnímu potenciálu k moci nedostali. Nový kabinet Antonia Samarase proto mohl výměnou za další pomoc od mezinárodních institucí od nového roku spustit další kolo masivních výdajových škrtů. Mnoho popularity si tím nezískal, minulý týden kvůli tomu do ulic Atén vyšly desetitisíce Řeků.
Italská politická reprezentace
Mnohem větším rizikem než zbrzdění reforem v Itálii je však podle Bureše skutečnost, že „eurozóna a trhy ztrácejí věrohodného partnera k diskuzi“. Obnovená důvěra mezi Bruselem a Římem totiž byla klíčovým faktorem při krocení italských dluhů, potažmo posilování kondice celé sedmnáctky. Za poklesem italských výnosů v posledních měsících byla implicitní záruka ECB za to, že když bude Itálii zle, tak přispěchá a bude intervenovat na trzích nákupem jejích dluhopisů.
Jan Bureš, hlavní ekonom ČSOB:
„Eurozóna a trhy nyní ztrácejí věrohodného partnera k diskuzi.“
Téměř šedesátiletý italský politik, často přezdívaný Super Mario, byl v EU velmi respektovaný. „Trhy ho braly jako garanci dohody v případě, že by Itálie potřebovala peníze ze záchranných fondů nebo asistenci od ECB,“ vysvětluje Bureš s tím, že nyní se bude Berlínu, Paříži i Bruselu s Itálií spolupracovat mnohem hůře.
Splnění závazku s sebou totiž nese, jak upozorňují Financial Times, několik podmínek. Předtím než ECB k nákupu dluhopisu přistoupí, musí o to zadlužená země sama požádat a zároveň se podřídit záchrannému plánu z dílny evropských institucí. Obojí se ale vzhledem k politickému tsunami v Itálii jeví jako málo pravděpodobně.
A burzy padají
Evropské burzy na nejasné zprávy z italských volebních místností zareagovaly podle očekávání – poklesly, a to zhruba o dvě procenta. Burza v Miláně se dokonce propadla o procenta čtyři. S akciemi některých z nich dokonce muselo být přerušeno obchodování. „Pat v italských volbách se už projevil na výsledku obchodování v zámoří, kde hlavní indexy odepsaly zhruba 1,5 procenta,“ upřesnil Petr Žabža z Patrie.
Ilustrační foto
Negativní nálada investorů se projevila i na dluhopisovém trhu. Rozdíl mezi výnosy německých a italských desetiletých dluhopisů narostl oproti včerejšku o 18 %.
Evropští politici nyní váží každé slovo, aby situaci nezhoršili. „Trhy si mohou reagovat, jak chtějí. Co se Evropské komise týče, tak bychom rádi zdůraznili naši plnou důvěru v italské úřady, v jejich schopnost najít a vytvořit politickou většinu, která bude pracovat na růstu ekonomiky a zaměstnanosti,“ poznamenal mluvčí komise Olivier Bailly. Rovněž předseda Evropského parlamentu Martin Schulz vyjádřil opatrné naděje, že italští politici dokážou vést dialog a najít kompromis k vytvoření životaschopné vlády.