Nobelovu cenu dostali tři počítačoví chemici z USA

Stockholm - Letošní Nobelovu cenu za chemii získali Američané Michael Levitt, Arieh Warshel a Martin Karplus za dílo vedoucí k pochopení složitých chemických procesů. Oznámila to dnes Královská švédská akademie věd. Jejich práce přinesla chemické experimenty do kyberprostoru a mimo jiné položila základy nového typu farmaceutiky.

Karplus, který má americké a rakouské občanství, Levitt, jenž má americké a britské občanství, a Warshel, který má americké a izraelské občanství, „položili základy výkonných programů, které jsou používány k pochopení a předpovídání složitých chemických procesů“, uvedla švédská akademie. „Počítačové modely odrážející skutečný život jsou klíčové pro většinu pokroku v současné chemii,“ dodala akademie ve svém prohlášení.

Výzkum oceněných vědců v 70. letech minulého století přispěl k vývoji programů, které odhalují takové chemické procesy, jako je čištění výfukových plynů či fotosyntéza zelených rostlin.

Královská švédská akademie: „Dílo Karpluse, Levitta a Warshela je průlomové, protože dokázali spojit klasickou (newtonovskou) fyziku se zásadně odlišnou kvantovou fyzikou. Předtím si chemici museli vybrat vždy jen jednu z nich.“

Dílo oceněných expertů dnes pomáhá například při vývoji léků. „Chemické reakce probíhají rychlostí světla… skryté zvědavým zrakům vědců. Nositelé Nobelovy ceny za chemii 2013 umožnili zmapovat tajemné cesty chemie využitím počítačů. Detailní znalost chemických procesů umožňuje optimalizovat katalyzátory (automobilů), léky či sluneční baterie,“ konstatovala švédská akademie.

Nositelé Nobelovy ceny za chemii
Zdroj: ČTK/XINHUA/Shi Tiansheng

Martin Karplus (83)

  • Americký chemik původem z Rakouska. Je profesorem chemie na Harvardově univerzitě a stojí v čele biofyzikální chemické laboratoře, která je společným podnikem Francouzského národního střediska vědeckého výzkumu a štrasburské Univerzity Louise Pasteura.
  • Narodil se 15. března 1930 ve Vídni, v roce 1938 se jeho rodina přestěhovala do USA. V roce 1950 absolvoval na Harvardu a v roce 1953 získal doktorát na Kalifornském technologickém institutu. Léta 1953-1955 strávil na Oxfordské univerzitě.
  • V letech 1960-1966 vyučoval na Columbijské univerzitě, v roce 1966 se stal profesorem chemie na Harvardu, kde dodnes pokračuje ve výzkumu. V současnosti spolu s manželkou Marci pobývá střídavě v americkém Cambridge a ve Štrasburku. Je členem americké Národní akademie věd, Americké akademie věd a umění, zahraničním členem Nizozemské akademie věd a umění a Londýnské královské společnosti.

Michael Levitt (66)

  • Biofyzik a profesor strukturální biologie na Stanfordově univerzitě v Kalifornii (od roku 1987). Podle Královské švédské akademie věd má americké, britské i izraelské občanství.
  • Narodil se 9. května 1947 v jihoafrické Pretorii. Vystudoval fyziku na prestižní londýnské King's College a v roce 1971 získal doktorát z biofyziky na Cambridgeské univerzitě. Poté absolvoval dvouleté postgraduální doktorandské studium na Weizmannově institutu věd v izraelském městě Rehovot, kde pak v letech 1979 až 1987 působil jako profesor a tři roky šéfoval tamní katedře fyzikální chemie.
  • Ve druhé polovině 70. let působil také v prestižním Salkově institutu v kalifornské La Jolle, spolu s britským vědcem Francisem Crickem, jenž v roce 1962 dostal Nobelovu cenu za odhalení struktury DNA.
  • Od roku 1987 je Levitt profesorem Stanfordovy univerzity na katedře strukturální biologie, jíž v letech 1993 až 2004 šéfoval.

Arieh Warshel (73)

  • Profesor chemie a biochemie na Jižní kalifornské univerzitě v Los Angeles, kde působil již od druhé poloviny 70. let; od roku 1984 je tam řádným profesorem chemie (od roku 1991 též biochemie). Warshel má americké a izraelské občanství.
  • Narodil se 20. listopadu 1940 v izraelském kibucu Sde Nachum. Vystudoval chemii na Weizmannově institutu věd v izraelském městě Rechovot, kde v roce 1969 získal doktorát. V letech 1970 až 1972 absolvoval postdoktorandské studium na katedře chemie Harvardovy univerzity.
Nositel Nobelovy ceny za chemii Michael Levitt
Zdroj: Eric Risberg/ČTK/AP

Nobelista bude muset do tanečních

Šestašedesátiletý Levitt řekl, že ocenění je uznáním práce, kterou udělal už ve svých 20 letech. „Byl jsem zkrátka na správném místě ve správný čas a možná jsem měl pár dobrých nápadů,“ řekl vědec v telefonickém rozhovoru ze svého domu v kalifornském Stanfordu. Podle rodáka z jihoafrické Pretorie jde o uznání počítačové biologie, která se stala rozsáhlým oborem, ale dlouho byla „chudší sestrou, nebo ošklivou sestrou experimentální biologie“.

Nobelova cena bezprostředně do jeho života zasáhne tím, že se bude muset přihlásit do tanečních kvůli plesu, jenž bude součástí prosincového slavnostního udělování Nobelových cen ve Stockholmu. „To je velký problém, který teď řeším,“ řekl v nadsázce Levitt.

Také 72letý izraelský rodák Warshel prohlásil, že byl „velmi šťastný“, když jej v Los Angeles o půlnoci probudil telefon, z něhož se dověděl, že je laureátem Nobelovy ceny.

Pro 83letého Karpluse je ocenění především velkým zadostiučiněním. „Zkrátka to trvalo, než svět opravdu zpozoroval, že si takto můžeme hrát s atomy a dělat z toho užitečné věci,“ řekl německému rozhlasu z Cambridge v americkém státě Massachusetts vídeňský rodák, jehož židovská rodina uprchla před nacismem.

Loni Nobelovu cenu za chemii dostali Američané Robert Lefkowitz a Brian Kobilka za přelomové objevy v oblasti buněčné chemie, konkrétně za výzkum buněčných receptorů a přenášení signálů od hormonů.

Letošní týden vyhlašování Nobelových cen začal v pondělí oznámením Nobelovy ceny za lékařství. Tu získali za výzkum přenosu hormonů, enzymů a dalších klíčových látek v buňkách a mezi buňkami Američané James Rothman, Randy Schekman a vědec německého původu Thomas Südhof. V úterý švédská akademie sdělila, že letošní Nobelova cena za fyziku připadá za teoretický objev takzvaného Higgsova bosonu britskému fyzikovi Peteru Higgsovi a belgickému vědci Françoisi Englertovi.

Ve čtvrtek se svět dozví laureáta ceny za literaturu a v pátek za mír. Příští pondělí bude vyhlášena Nobelova cena za ekonomii.

Rozhovor s Pavlem Jungwirthem (zdroj: ČT24)