Brusel - Bitva o starobylou náboženskou tradici, mužskou obřízku, pokračuje. V Evropě i na Blízkém východě sílí kritika Rady Evropy. Poté, co její parlamentní shromáždění zahrnulo obřízku na seznam zákroků údajně porušujících dětská práva, postavily se proti židovské i muslimské autority. Izraelští politici ostře protestují a dokonce navrhují, aby se náboženský zvyk případně prováděl na izraelských ambasádách.
Německý boj proti obřízce se přesunul na evropskou půdu
Svou rezolucí o tělesných právech dítěte vyprovokovali poslanci Rady Evropy nečekaně tvrdé reakce z celého světa. „Proč by někdo zakazoval obřízku? Musím se ptát, jestli jde o zbytky antisemitismu, nebo islamofobii,“ říká muslimský filozof a teolog Mustafa Abú Suej. Ty, kdo jsou rozhodnuti nechat dítěti obřízku udělat, to stejně neodradí. I kdyby to mělo být mimo Evropu," přidává se lékař Josef Binjamini. Za nejstarší chirurgický zákrok lidských dějin a jeden z pilířů nejen judaismu, ale i islámu, se otevřeně postavil také izraelský prezident Šimon Peres.
Parlamentní shromáždění Rady Evropy ale dospělo k závěru, že odstranění předkožky je nepřípustným zásahem do fyzického vývoje dítěte, a starobylý zvyk přidalo na černou listinu. Tím ji postavilo na roveň třeba ženské obřízky, která se praktikuje v Africe, nebo dětského tetování. „Při takovém masivním a nezvratném zásahu do dětského těla bez zdravotního opodstatnění musí být zajištěn souhlas a svéprávnost dítěte,“ myslí si předkladatelka návrhu, německá poslankyně Marlene Rupprechtová.
Události o chlapecké obřízce (zdroj: ČT24)
Odpor vůči srovnávání několikaminutového zákroku v lokální anestezii s bolestivým uřezáním klitorisu a stydkých pysků afrických dívek břitvou a bez umrtvení vzácně sjednotil muslimy i židy. Síla reakcí doma i v zahraničí, zdá se, natolik překvapila německou předkladatelku návrhu, že přes opakované žádosti odmítla rozhovor pro Českou televizi.
Ostatně Marlene Rupprechtová a další němečtí odpůrci obřízky utrpěli porážku už loni, když spolkový sněm přijal zákon, který zákrok výslovně povoluje. Jenže závěry parlamentního shromáždění Rady Evropy, přestože nejsou závazné, mají vliv na poslance členských zemí.