V Iráku se konečně prolomily politické ledy

Bagdád - Irácký parlament dnes zvolil prezidentem Džalála Talabáního. Ten následně oznámil, že dosavadního premiéra Nurího Málikího pověří sestavením nové vlády. Dnes parlament zasedal vůbec poprvé po parlamentních volbách. Předsedou parlamentu byl zvolen sunnitský poslanec Usáma Nudžajfí. Iráčtí politici tak otevřeli cestu k vyřešení politické krize, která od březnových parlamentních voleb paralyzovala fungování státních institucí v zemi. Shodu uvítaly především Spojené státy, které vývoj označily za významný krok kupředu.

Nová irácká vláda bude podle prezidenta kurdské autonomie Masúda Barzáního „národním partnerstvím“. Nudžajfí je jedním ze sunnitských poslanců z bloku al-Irakíja expremiéra Ajáda Alávího. Toto uskupení zvítězilo v březnových volbách ziskem 91 poslaneckých mandátů, se ztrátou pouhých dvou křesel se za ním umístil blok Právní stát premiéra Núrího Málikího. V následujících měsících pak tito dva politici sváděli souboj o právo sestavit vládu a snažili se získat potřebnou podporu koaličních partnerů.

Konečné rozhovory o rozdělení moci začaly v pondělí v kurdském Irbílu, další dva dny pak pokračovaly v Bagdádu. Sekulární blok Al-Irakíja se nakonec vzdal svého požadavku na obsazení funkce premiéra poté, co mu byl při sedmihodinových jednáních v noci na dnešek přislíben kromě postu předsedy parlamentu ještě klíčový post ve vládě, údajně ministerstvo zahraničí, a vedení „národní politické rady“ - nového orgánu, který má být ustaven k řízení bezpečnostních záležitostí.

Masúd Barzání:

„Kurdové získají prezidentský úřad, Národní aliance post premiéra a al-Irakíja funkci předsedy parlamentu. Při včerejších jednáních naši bratři z al-Irakíje prokázali velkou míru zodpovědnosti a rozhodli se vstoupit do vlády.“

Návrat Málikího do čela irácké vlády podtrhuje sílící vliv Íránu v Iráku v době, kdy zemi opouštějí američtí vojáci. Právě Teherán zařídil nedávno pro Málikího podporu antiamerického radikálního duchovního Muktady Sadra, který kontroluje 40 křesel v novém parlamentu. Málikí a Sadr, přestože oba šíiti, byli v minulosti nepřáteli.

Několikaměsíční mocenské vakuum ochromilo fungování státních institucí v zemi, nahrávalo teroristům a odrazovalo zahraniční investory. V Iráku i ve světě proto sílilo volání po dohodě mezi iráckými politiky a zformování fungující vlády v Bagdádu. Irácký nejvyšší soud nakonec nařídil parlamentu, aby se scházel pravidelně a aby začal plně fungovat.