ARD slaví 50 let pražského studia: Byli při tom - jako jedni z mála

Praha/Berlín - Už padesát let mají němečtí diváci zprávy od nás přímo od zdroje díky veřejnoprávní rozhlasové a televizní stanici ARD. Ta právě dnes slaví kulaté jubileum - připomíná si 50 let nepřetržitého fungování své redakce v Praze. Jako jedno z mála západních médií ARD systematicky z místa informovala o dění v někdejším Československu a později v České republice - včetně vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, disidentského hnutí okolo Václava Havla a Charty 77 a sametové revoluce v roce 1989. Jubileum se dnes slavilo na německém velvyslanectví v pražském Lobkovickém paláci.

V pražské redakci ARD se za padesát let vystřídalo 26 zpravodajů. Většinou tu byli dva - jeden pro televizi a druhý pro rozhlas. První studio vzniklo v roce 1964 v panelákovém bytě v Braníku, o čtyři roky později už tehdejší zpravodaj ARD Helmut Clemens natáčel ruské tanky v centru Prahy.

Jednou z nejsledovanějších československých událostí byl útěk východních Němců na západoněmeckou ambasádu v Praze. První vlnu uprchlíků na Západ viděl přímo zblízka i tehdejší zpravodaj Dieter Möller. Do Prahy přijel začátkem 80. let na svůj první zahraniční post. V Praze působil v letech 1982 až 1986, během sametové revoluce sem pak přijel vypomoct tehdejšímu zpravodaji. Jako novináře ze Západu ho denně sledovala StB, v kanceláři měl štěnice a třikrát skončil na policii. Na své působení v Praze přesto rád vzpomíná.

Při vzpomínce na listopadové události se mu prý stále derou slzy do očí. „Na Václavském náměstí byly každý den stovky tisíc lidí a já s tím mám spojený jeden dojemný zážitek. S naším týmem jsme se chtěli dostat z jedné strany na druhou, protože tam na balkoně mluvil Václav Havel. Když naše tlumočnice řekla, 'udělejte místo, tohle je západoněmecká televize ARD', lidé se rozestoupili a tleskali nám,“ vyprávěl televizní veterán, který v Německu proslul svým burzovním zpravodajstvím.

Dodnes také vzpomíná na setkání s Václavem Havlem krátce po jeho propuštění z vězení. „Jel jsem za ním domů, s manželkou tehdy bydlel v ulici, která se jmenovala Leninova, a já jsem se konspirativně dostal dovnitř. Za zataženými závěsy jsme seděli v kuchyni, paní Olga něco smažila na sporáku a spolu s námi tam seděl muž s hustým plnovousem a čepicí na hlavě - a to byl Jiří Dienstbier,“ vylíčil Möller.

Danko Handrick, současný zpravodaj ARD v Praze:

„Vysvětlit Němcům českou politiku - to je nemožné.“


V Praze zažil ale Möller i odvrácenou stranu života v komunistickém režimu, a to dozor Státní bezpečnosti. „Naše studio bylo kompletně odposlouchávané a všechny odposlouchávací mikrofony z něj byly odstraněny až po revoluci. Odposloucháván byl i můj obývák v Braníku, kde jsem bydlel. Byl jsem také hodně sledovaný. Jak tehdy byl v Praze ještě slabý provoz, tak jsem viděl, jak za mnou jezdila stále ta samá auta. Neustále někdo stál i v okolí našeho studia, i když jsem nic nedělal,“ popsal pracovní podmínky západních novinářů v komunistickém Československu, z nichž řada byla tehdejším režimem vyhoštěna.