Na Bratislavu padaly bomby, místo náletů teď okupují developeři

Bratislava - Před 70 lety bombardovala spojenecká letadla Bratislavu. Cílem náletu byla rafinérie Apollo, která dodávala pohonné hmoty pro německou válečnou mašinérii. Bomby zničily skoro celý areál a zpracování ropy se v něm – ovšem jen v omezené míře - podařilo obnovit až na samém konci války. Při útoku zemřelo víc než sto civilistů.

Nálet čtyř vln amerických bombardérů trval jen deset minut. Během té doby však shodily 369 tun bomb a na zemi nastal chaos. Rafinérie byla v plamenech a hustý dým stoupal do výšky mnoha kilometrů. Zasaženy byly i obytné domy v okolí.  

Peter Šumichrast, historik, Vojenský historický ústav, Bratislava

„Slováci poprvé v létě 1944 viděli, že se válka blíží k našim domovům a už to nebylo o tom, že zahynou jen vojáci na frontě, ale že ta smrt vás může najít i doma při nedělním obědu.“ 


Prezident Tiso tehdy osobně pohřbíval oběti. Bylo jich 118 a většinu z nich tvořili zaměstnanci rafinérie, lidově řečené Apolky. Vedení podcenilo poplach a nenechalo lidi utéct do krytů. 

Nálet přímo v továrně přežila Beatrix Pospíšilová – v té době osmnáctiletá sekretářka. Byla zapojená do odboje a právě její zprávy využili Američané při plánování útoku. „Žila, nic jí nebylo, ale musela identifikovat mrtvé. To byla hrůza. Zůstalo to v ní celý život,“ vzpomíná spisovatel Slavo Kalný. 

Právě Kalný pak o příběhu jedné z nejmladších špiónek 2. světové války napsal knihu. Často přemýšlí, jestli bombardování bylo necelý rok před koncem války nezbytné a stálo za tolik obětí. Spojenci ale nálet ihned vyhodnotili jako velmi úspěšný. Ztratili jen dva bombardéry, slovenští stíhači přiletět nestihli. „Němci nás Slováky označili za zbabělce, což bylo velmi nespravedlivé,“ dodává historik bratislavského Vojenského historického ústavu Peter Šumichrast. 

Vybombardované místo nyní cílem developerů

Rafinerie pomalu obnovila činnost. V šedesátých letech ale areál přestěhovali a většinu budov, které přečkaly bombardování, tehdy zbourali. Z celé obrovské rafinerie se zachovala jediná budova. Pozemky, na kterých Apolka stála, ovšem mají dnes cenu zlata. 

Půda je sice ještě stále kontaminovaná ropnými látkami a pod zemí mohou stále být nevybuchlé pumy, a přesto se sem stavitelé hrnou. Nedaleko centra metropole, na břehu Dunaje, už vybudovali obří nákupní centrum a staví nové výškové budovy. Ze strategického vojenského cíle se tak po sedmdesáti letech stává nejluxusnější rezidenční lokalita města.