Most: město, které pohltil hlad po uhlí

Po druhé světové válce zaniklo kvůli těžbě hnědého uhlí na severu Čech přes 80 obcí. Nejvýmluvnějším příkladem je starý Most. Přesně před půlstoletím rozhodla tehdejší komunistická vláda, že musí ustoupit milionům tun uhlí. Symbolem Mostu se stal kostel Nanebevzetí Panny Marie, který své zkáze doslova ujel. Po kolejích byl totiž přesunut o více než 800 metrů. Zbytek města už ale takové štěstí neměl, ve vznikající důlní jámě zmizela třeba secesní budova mosteckého divadla, radnice či neorenesanční soudní budova. Místo nich vyrostlo město, které se do značné míry vymyká městům tak, jak je v českém prostředí známe.

Most přitom patřil k nejkrásnějším českým městům, více gotických památek už měla jen Praha. Plány na demolici starého Mostu začaly přicházet na počátku 60. let a záměr zlikvidovat staré město definitivně potvrdila vláda v roce 1964. Plánovači tak rozhodli, že je cennější zhruba 100 milionů tun uhlí než historické město, kde v té době žilo kolem 30 tisíc obyvatel, kteří byli přestěhováni na sídliště vyrostlá nedaleko města. Tečkou za více jak sedm set let trvající existencí starého Mostu byl odstřel Městského divadla v říjnu 1982. Přestěhováno bylo celkem 4 258 rodin a náklady na demolici se vyšplhaly na 100 miliónů československých korun.

Kostel, který ujel své zkáze

Symbolem zničeného města se stal architektonický skvost pozdní gotiky, děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Původní gotický kostel zničený při velkém požáru města v roce 1515 nahradil v šestnáctém století chrám v pozdněgotickém stylu. Během následujících čtyř staletí proběhla řada dílčích oprav a úprav, které ovlivňovala nejprve renesance a později barokní sloh.

Martin Myšička, archivář:

„Kostel byl zachráněn díky odborné veřejnosti, která se proti bourání vzbouřila, protože takový kostel je v České republice svého druhu jediný. Vláda musela ustoupit. Přesun byl následně propagandisticky využit k prezentaci. To, že byly zničeny další desítky kostelů, bylo jaksi pomíjeno.“


Video Příběh přesunu mosteckého kostela
video

Příběh přesunu mosteckého kostela

Příběh přesunu mosteckého kostela

260314

V 18. století byl východní chór uzavřen monumentálním hlavním oltářem, protiváhou oltáře se staly velké varhany v západní části empory a optickou spojnicí soubor soch Krista a apoštolů od lobkovického sochaře J. A. Dietze. V této podobě stál kostel na svém místě až do roku 1975, kdy se vydal na svou 841 metrů dlouhou cestu do míst, kam nedosáhla důlní rypadla.

Co s kostelem – Rozebrat, zanechat, nebo přesunout?

Na počátku se vycházelo ze dvou variant zachování Děkanského kostela v Mostě: podle té první měl kostel zůstat na svém místě, kde by se zachoval na uhelném pilíři. Toto řešení ale bylo zavrženo, protože by jednak na kostel zůstalo vázáno určité množství uhlí, práce by byly příliš technicky náročné a nákladné, navíc by kostel vlastně stál uprostřed lomu a byl by nepřístupný. Druhou variantou bylo kostel rozebrat a přemístit: buď po částech, což by s velkou pravděpodobností znamenalo podstatné snížení památkové hodnoty, nebo v celku, jak se také nakonec stalo.

Samotnému přesunu předcházela důkladná pětiletá příprava: celý objekt musel být vyztužen ocelovou konstrucí a byla vybudována trasa, na kterou byly v průběhu vlastního přesunu pokládány jednotlivé segmenty přepravních kolejí. 60 metrů dlouhý, 31 metrů široký a 30 metrů vysoký objekt kostela se dal do pohybu 30. září 1975 a za více než 500 hodin popojel o 841,1 metru. Lidé se do kostela ale ještě dalších více než 10 let nepodívali, stavbu i její vnitřní vybavení čekaly restaurátorské práce a znovuzpřístupněn byl v roce 1988. 

Královské město Most, gotika i secese

Město Most vzniklo v rovině mezi jižními svahy Krušných hor a Českým Středohořím na úpatí kopce Hněvína, obklopeno velikým jezerem, přes nějž se bylo možné dostat jen po mostech. Ty daly městu založenému v polovině 13. století jeho jméno. Brzy se Most stal městem královským, díky čemuž se rychle rozvíjel. Velká proměna Mostu nastala po ničivém požáru v roce 1515, kdy město vyrostlo téměř od základů, většinou v unikátním stylu české pozdní gotiky s nastupující renesancí.

Průmysl, který měl být později hybatelem zániku města, se v 19. století výrazně podepsal na jeho rozvoji. Renesanční radnice byla nahrazena neorenesanční budovou okresního a krajského soudu, v prostoru bývalé Pražské brány vznikla sadová úprava s promenádou, za městem vyrostla v roce 1908 nová kasárna. V roce 1911 pak dostali mostečtí obyvatelé zcela novou secesní budovu městského divadla. Stavební dějiny starého Mostu končí až ve třicátých letech 20. století a prvorepublikovou tvář si tak město zachovalo až do své likvidace.

V době, kdy se bouralo staré město, tu řada televizních štábů natáčela válečné filmy. Bouraly se celé ulice, což bylo pro filmaře zajímavé a stát na tom ještě vydělal. Nejznámějším filmem je Most u Remagenu. 


Nový Most, paneláky, planetárium i jezero

Po demolici starého Mostu začalo vznikat město nové, podle mnohých město bez centra i bez duše. Že Mostu chybí přirozené jádro, upozorňovali urbanisté hned při začátku jeho výstavby. „Rozptýlená forma budoucího centra nevytváří předpoklady pro vytvoření harmonického městského prostředí s možností osobních kontaktů v centru města,“ psalo se ve studii z roku 1977, která doporučuje kompaktnější zástavbu v centru města. V té době se na tom shodovali i obyvatelé města, jak dokazuje i výrok respondenta jedné z mnoha architektonických studií, podle něhož „základem starého Mostu bylo náměstí, základem nového Mostu je tramvaj.“

Bohumil Hlaváček, pamětník:

„V médiích se propagovalo, že potřebujeme uhlí a že Most je na rozpadnutí a nevhodný k bydlení. Koupelny tam nebyly, chodilo se na latríny. Takže lidi ze starého Mostu rádi utíkali, protože dostali byt s koupelnou a záchodem. Ale bylo to stavěné čistě jako noclehárna, za kulturou museli stejně jezdit do starého Mostu.“


Symbolickým dokončením nového Mostu byla na počátku 90. let dostavba budovy spořitelny a 1. náměstí, odkazující ke stejně pojmenovanému náměstí ve starém Mostě nejen svým názvem, ale i několika přenesenými fragmenty historických kašen a soch. Na to, být společenským centrem nově vznikajícího náměstí, pak aspiroval kulturní dům, který měl obyvatelům Mostu v jedné budově nabídnout kino, divadlo, taneční sál, ale také třeba planetárium, kterému patří samostatná měděná koule na střeše budovy.

Fungování města i podoba jeho okolí zůstávají v Mostě tématem dodnes. Jeden z dolů v okolí města zaplavila voda obrovského jezera, a Mostecko se tak trochu vrací do doby vzniku města, kdy lidé začali jezera pomalu vysoušet a Most spojovat s okolím mosty. Jinde vznikají sportoviště, na jaká se v jiných částech české krajiny jen těžko hledá prostor: je tu okruh pro automobilové závodníky, na hipodromu se pořádají dostihy a na své si na bývalých mosteckých výsypkách přijdou i golfisté.