Příběh semenářské firmy, která za první republiky zásobovala český venkov

• ČT24

31. 1. 201531. 1. 2015, 16:10|Zdroj: ČT24

Archivní snímek - Vaňkovo semenářství

Zdroj: ČT24

Praha – V první polovině 20. století to byla slavná firma, jejíž smaltované reklamní cedule visely na kdejakém venkovském krámku. Proslulé Vaňkovo semenářství založil Jindřich Vaněk v roce 1899. K velkofirmě se dopracoval doslova od kolečka s hnojem. V dobách největší slávy holešovické firmy měl pan Vaněk 120 zaměstnanců a dodával především na venkov – semena hospodářských a zemědělských plodin. Domy v Holešovicích pak ale zabral stát a usídlil se tam podnik Sempra. V 90. letech 20. století firma Vaňkovo semenářství obnovila provoz, i když se potomkům rodiny v restituci vrátil jen dům, bez zázemí.

V dobách největší slávy měl Vaněk 120 zaměstnanců (zdroj: ČT24)

Jindřich Vaněk se vyučil v těšnovském zahradnictví a brzy si pronajal prostory v domě U Zlaté husy na Václavském náměstí. Toužil ale po vlastním zázemí. Navíc tím, jak firma rostla, přízemí domu na Václavském náměstí už nestačilo.

A tak Jindřich Vaněk zakoupil pozemky v Holešovicích - vedle tehdejších jatek. Postavil tam provozní budovu se dvěma křídly a navíc i rezidenční dům. Vznikl tak uzavřený blok se dvorem uprostřed.

„Nad dvorem byla udělaná prosklená stříška, protože na tom dvoře se pořádaly různé výstavy výpěstků z osiva pana Vaňka. A různé přehlídky,“ uvedla Olga Šerclová, pravnučka Jindřicha Vaňka.

Dům navrhl významný architekt Emil Králíček

Kancelářský dům s obchody pro firmu Vaňkova semena navrhl na Bubenském nábřeží spolu s Matějem Blechou významný český architekt Emil Králíček.

Dům vznikl v roce 1911, jde o vrcholnou secesi s výrazným architektonickým dekorem.

Jindřich Vaněk se narodil v rodině českých vystěhovalců ve Slovinsku. Nepřekvapí tedy, že dům nesl název Maribor: „Měl opravdu nádherný nápis na takové plechové desce. A byl dobře vidět a byl dobře čitelný. Jenomže přece jenom zub času je tady znát a opravdu potom, když se rekonstruovala fasáda, tak se musel ten nápis sundat, protože už byl opravdu hodně prorezlý a hodně zničený,“ řekla Ludmila Dušková, spolumajitelka současného obchodu.

Nápis na domě se jakýmsi zázrakem dochoval až do současnosti. Na průčelní fasádě přečkal znárodnění i pozdější roky ve štuku vyvedený název firmy: „Za dobu, co já si osobně pamatuju, od svého dětství, tak ten nápis tam držel, na tom baráku, a bývalé OPBH s tímto barákem nic nedělalo, žádné opravy, rekonstrukce baráku. Takže to tam vydrželo, ty základy těch písmen,“ vzpomíná Olga Šerclová, pravnučka Jindřicha Vaňka a spolumajitelka současného obchodu.

V dobách největší slávy Vaňkovy firmy pracovalo jen v holešovickém provozu na 50 lidí. Dohromady měla firma 120 zaměstnanců. Byla tu čistírna semen, balírna i velké sklady.

„Jindřich Vaněk dodával především na venkov, hospodářům, kteří měli zvířata, měli dobytek, museli ho nakrmit a museli se o něj postarat. To znamená, že on měl obří sortiment rostlin, které dneska v sortimentu nejsou. Ať už jsou to jetele, traviny, nejrůznější pícniny. Měl nejen ty hospodářské nebo zemědělské plodiny, měl i okrasné druhy, ale měl třeba i cibuloviny, měl semena palem, kaktusů a nejrůznějších specialit,“ řekla Ludmila Dušková, spolumajitelka současného obchodu.

Jindřich Vaněk se ale nesoustředil jen na pěstební produkci. Nápisy s jeho jménem najdeme i na zahradnických potřebách a nástrojích. Z jeho dílen vyjela například i dosud funkční sekačka. A vyráběl i zahradní nožíky - jeden našel kdesi v lese hledač pokladů. Firma měla obří vozový park a otec zakladatel vydával pravidelně i obsáhlé katalogy.

Firemní nožík

Zdroj: ČT24

„Jenom, když si otevřete starý Vaňkův katalog nebo hospodářského rádce, to jsou vlastně jeho významná díla, o kterých se dočtete i v Ottově naučném slovníku. Ten, kdo se zahrádkařením a pěstováním zabývá, tak se dočte v těch Vaňkových rádcích takové zajímavosti, které možná dneska i v učebnicích zahradnických škol chybí,“ doplnila Ludmila Dušková, spolumajitelka obchodu.

Padesát let šlo Vaňkovo semenářství od úspěchu k úspěchu. Pak ale přišel únor 1948 a Jindřich Vaněk přežil znárodnění své firmy doslova jen o pár hodin: „Když pradědečkovi ten závod v roce 1948 sebrali, tak on to prostě nezvládl a v únoru 1948 se otrávil doma plynem, protože nesnesl pomyšlení, že nebude moci on v tom dále pokračovat, ani jeho rodina,“ konstatovala Olga Šerclová, pravnučka Jindřicha Vaňka a spolumajitelka obchodu.

Domy zabral stát a brzy se tam usídlil podnik Sempra. Stroje odtud odvezli a v Holešovicích zůstaly jen kanceláře a zásilková služba. V restituci potomci Jindřicha Vaňka dostali zpátky jen bytový dům. Veškeré zázemí soudy přiřkly Sempře. Ze dvora zmizelo praktické zastřešení i vkusné dláždění dřevěnými špalíky. Ty jsou dosud zality kdesi pod vrstvami asfaltu. Minulostí je i vzdušný průjezd, jímž se dalo jezdit do obou ulic Vaňkova domovního bloku. 

Přes tuto skutečnost firma Vaňkovo semenářství obnovila v 90. letech 20. století provoz. Vaňkovi si část dvora a část pravého křídla provozní budovy od Sempry pronajímají. Paní Olga Šerclová jako jediná z potomků zakladatele holešovického impéria má zahradnické vzdělání, a tak se právě ona oživení slavného jména chopila. K Vaňkům chodí také potomci dávných zákazníků.

„Máme jediné štamgasty, máme vlastně zahradníky, nebo zbytky zahradníků, zahradníčků, protože ani oni si nemůžou dovolit ve velkém něco pěstovat tak, jak to bylo dřív. A máme tady jenom takové, kteří jsou nám věrni a kteří nás znají. A musím říct, že už jsme snad taková rodinná firma, protože kdokoli sem vejde, tak můžu říct, že ho znám,“ říká Ludmila Dušková, spolumajitelka obchodu. 

A lidé sem dosud nosí všechno, co firmu Vaněk připomíná - je tu malé muzeum historických předmětů, kde najdeme třeba i originální balení semínek ředkviček z 30. let. Co by ale u Vaňků uvítali, je červenožlutá reklamní firemní cedule. Tato rarita ve sbírce chybí.