Českolipské muzeum čeká další zima s děravou střechou

Česká Lípa – Liberecký kraj zrušil tendr na opravu střechy augustiniánského kláštera, kde dnes sídlí Vlastivědné muzeum a galerie. Ačkoli současně vypsal nový, uzavírka přihlášek je až na počátku října, před zimou už se toho stihne jen málo. Alespoň nouzové opravy nejvíce poškozených míst střechy je však nutné udělat, střechou zatéká, hrozí poškození sbírek i celé historické budovy.

Do českolipského muzea již déle než deset let zatéká. Střecha je sice z 80. let, ale tehdy ji zakryly nevhodné šindelové tašky. Zatéká pod ně a trámoví hnije. „Je viditelné zatékání, dokonce tam kape voda. Je to silně napadené dřevokaznou houbou,“ popsal stav trámů projektant Jan Mareš.

Liberecký kraj se letos nechal přemluvit k opravě děravé střechy a v květnu vypsal soutěž, ve které chtěl najít dodavatele. Většinu účastníků kvůli nesplnění podmínek však vyloučil a zbyl jediný. Proto musel kraj tendr zrušit a vypsat nový s uzavírkou 5. května, řekla náměstkyně hejtmana Hana Maierová (SLK). Podmínky nové soutěže jsou mírnější, kraj věří, že tentokrát již dodavatele vybere.

Projekt počítá s nahrazením nevyhovujícího šindele pálenou taškou bobrovkou, stříšky dvou luceren v nárožích pokryje masivní přírodní břidlice. Oprava je rozložena do tří let, ještě letos by měl dodavatel opravit nejkritičtější místa. Vedení muzea již po skončení minulé zimy upozornilo, že by se střecha příští zimu mohla pod vahou sněhu zhroutit. Je potřeba zpevnit trámy, a to se dá dělat i přes zimu bez odkrývání krytiny," ubezpečila však náměstkyně Maierová.

Protékající střecha je pohromou pro sbírky i pro samotnou budovu. „Každá zima stav střechy jen zhoršuje, krovy jsou napadené dřevokaznými houbami a hmyzem a v některých místech se střecha začíná propadat. Potřebovali bychom, aby se ta nejvíc poškozená místa opravila ještě do zimy,“ uvedl ředitel muzea Zdeněk Vitáček.

Českolipské muzeum sídlí v augustiniánském klášteře, který založil roku 1627 Albrecht z Valdštejna. Areál se postupně rozrostl o další objekty a svou definitivní podobu získal ve druhé polovině 18. století.