Dalešice, Hrotovice - Místo oslav konce války největší masakr v dějinách obce. Takový byl sedmý květen 1945 v Dalešicích na Třebíčsku. Téměř třicet lidí ale nezemřelo kvůli postupující frontě. Na obec totiž shodila bomby ruská letadla. O den později jejich letouny shodily pumy i na sousední vesnici. Tam při oslavách na náměstí zahynulo pětkrát více lidí.
Konec války v Dalešicích a Hrotovicích: místo oslav chaos, pláč a smrt
„Jako malý, šestiletý kluk jsem viděl, jak slétává několik letadel nad Dalešice a spouští na ně pumy,“ začal vyprávět Vladimír Votava ze sousedních Hrotovic, který před sedmdesáti lety spatřil na nebi osmnáct ruských bombardérů. Ty shodily na obec desítky pum a většina dalešických domů se tak proměnila v ruiny. V těch zahynulo sedmadvacet lidí.
Tehdy několik měsíců starý Rudolf Špaček měl štěstí. On i jeho rodiče nálet přežili. „Nálet byl překvapivý, nikdo ho nečekal. Nastal chaos, všude byly sutiny, kouř, prach. Po vesnici pobíhal zdivočelý dobytek a země se třásla,“ popsal zmatek krátce po bombardování současný kronikář Dalešic Rudolf Špaček.
GALERIE
Bombardování Dalešic zdroj: archiv Rudolfa Špačka
Připomněl i smutný osud tamní pětičlenné rodiny Krulových. „Právě zasedli k obědu, když na jejich dům dopadla bomba. Dům se sesypal a začal hořet. Otci trčela z trosek hlava a křičel o pomoc. Než mu ale pomohli sousedé, začala druhá vlna náletů,“ řekl Špaček. Další bomba pak dopadla na sousední stodolu, která se také zřítila a nadobro zasypala otce i rodinu. Tehdy zemřela i nejmladší oběť bombardování – dvouletá Olga.
Po skončení náletů sváželi přeživší raněné na koňských povozech do nemocnice. Rakve pro mrtvé se vyráběly narychlo a hned 9. května byl hromadný pohřeb. Památníky uprostřed obce dokládají, že sovětský nálet byl pro Dalešice nejtragičtější událostí. Nevyrovná se tomu ani počet obětí první světové války nebo nacistických perzekucí.
GALERIE
Pohřeb dalešických obětí zdroj: archiv Rudolfa Špačka
Další den umírali lidé i v sousední obci
Proč asi čtyři stovky ruských pum dopadly na Dalešice, dodnes není jasné. Za komunistického režimu po tom nikdo nepátral a dnes dokumenty chybí. Dalešice ale nebyly jedinou obcí, kde byl konec války tragický. O den později umírali lidé i v sousedních Hrotovicích. Sověti tam omylem shodili bomby mezi dav vítající rudou armádu. Byl mezi nimi i otec Vladimíra Votavy, který viděl bombardování vedlejší obce o den dříve. Jeho otec zásah šrapnelem nepřežil stejně jako 149 dalších.
Přesně sto padesát lidí tedy zemřelo na náměstí při oslavách konce války. „Viděli jsme venku tanky a plno lidí, tak jsme se ze zvědavosti chtěli jít podívat, co se děje. Vyšli jsme z krytu a najednou jsem uslyšel výbuch. Kamarád dostal do tváře střepinu a já jsem se utíkal schovat,“ vzpomněl si Vladimír Votava. Doprostřed davu tenkrát pár minut po poledni shodili ruské letouny tři pumy. Šlo o tříštivé bomby, které vybuchly asi metr nad zemí.
„Tatínek se z náměstí nevrátil, tak se maminka šla podívat, co se děje. Přišla s tím, že je tam plno mrtvých a zraněných,“ pokračoval Votava. Střepiny z pum totiž lidská těla roztrhaly. „Některé ani nešlo poznat, protože jim chyběly ruce nebo nohy. Někteří neměli hlavu. Všichni, co byli na náměstí, na tom byli špatně,“ dodal Votava. Obec tak místo oslavování konce války, oplakávala desítky mrtvých.
Hrotovice mají dokonce i smuteční kroniku, ve které jsou fotky, které samy vypráví osudy tamních obyvatel. Jedním z nich je Lubomír Studený. Ten přežil všechny útrapy koncentračního tábora a pak se 5. května vrátil domů do Hrotovic. O tři dny později vyšel na náměstí slavit konec války a tak po třech dnech svobody zahynul při vítání svých osvoboditelů.
„Na začátku se všichni shodovali na tom, že v přestřelce před Hrotovicemi padl ruský raketář, který měl dát ruským letcům znamení. Ti nedostali signál, tak shodili pumy,“ okomentoval ještě Votava možný scénář, který se mohl odehrát 8. května před sedmdesáti lety. „Bylo to běžné, byla válka. Komunikace nebyla dokonalá jako v dnešní době,“ dodal. Vzpomněl si také, že druhá domněnka, která kolovala mezi místními, se týkala Němce. Ten měl bydlet na tamním zámku a při oslavách hodit do davu granát. „To se ale brzo vyloučilo, protože by to nemělo takové následky,“ uzavřel povídání Votava.
I další obce nejen na Moravě, ale především v Čechách zažily bombardování a letecké nálety v posledních hodinách války. Jejich osudy zmapovaly Reportéři ČT: Československé tabu: Na konci války zabíjely bomby s rudou hvězdou
Reportéři ČT: Bomby s rudou hvězdou (zdroj: ČT24)