Botič - osobitá tvář Prahy

Praha - Potok Botič sice pramení za hranicemi hlavního města, směřuje ale přímo do jeho středu. I když delší část protéká uprostřed zástavby a někdy i potrubím, má i svá romantická zákoutí a jeho meandry dokonce chrání označení přírodní památka. Čistá voda je domovem pro řadu vzácných živočichů a rostlin.

Botič je potok neoddělitelně spojený například s pražskými Vršovicemi nebo Nuslemi. Dolní tok uprostřed zástavby je regulovaný a místy dokonce vede potrubím. Uprostřed rušného velkoměsta proto působí spíš jen jako chabá připomínka přírody. Jeho cesta městem končí u železničního mostu na Výtoni. Hned po Berounce je největším pražským přítokem Vltavy.

Celý tok je ale delší než třicet kilometrů a má mnoho podob. Skoro panenská příroda, romantická zákoutí, pestré složení rostlin a živočichů. Úsek od Hostivařské přehrady k záběhlickému zámečku je pravým opakem regulované městské části - voda si tu svou cestu odjakživa určuje sama a vytváří meandry. „Vytvářejí se zde postraní boční tůňky, a tím je tady i prostor pro mnohem víc živočichů. Také zde vznikají záplavová území, takže to prostředí je vlastně bohatší po stránce výskytu květin nebo stromů,“ uvádí Václav Kugler ze Střediska ekologické výchovy Toulcův dvůr. „Jsou zde zbytky lužního lesa nebo druhy, které patří do lužního lesa,“ dodává Jiří Rom z odboru ochrany prostředí pražského magistrátu.

Pro pražské prostředí jsou meandry Botiče výjimečným krajinným prvkem. Žije zde řada sice nechráněných, ale zajímavých vodních živočichů, brouků nebo motýlů. Jsou také významnou ornitologickou lokalitou. „Můžeme zde spatřit víceméně celoročně ledňáčky říční. Při posledním monitoringu bylo zjištěno nějakých patnáct druhů ryb, mezi nimi například i úhoř,“ připomíná Jiří Rom. 

V hlubších tůních se líbí candátům, v proudu zase okounům. Další ryby naopak vyhledávají mělčiny. Rozličné podoby potoka nahrávají pestrému složení živočichů. Bohužel, jeho dlouhodobé znečištění naopak přírodě škodí. Kvalita vody se ale v posledních letech výrazně zlepšuje. „Nemůžeme hovořit o tom, že by tyto meandry byly zcela bez zásahu člověka a v původní podobě, nicméně jsou poměrně málo narušeny a dá se hovořit o tom, že to je přírodní charakter toku,“ konstatuje Jiří Rom. „Tady máme přírodní park Záběhlice – Hostivař a jeho součástí je také Botič. Celé to má za účel zachránit poslední kus krajiny, který se zachoval v původním stavu,“ uzavírá Václav Kugler. 

Jinak vypadají meandry Botiče v létě, úplně jinou podobu mají při jarním tání. Vyhledávaným cílem cest Pražanů za přírodou jsou ale ve všech ročních obdobích. Kdo je chce vidět skutečně v celé jejich kráse, musí se pod Hostivařskou přehradu vydat na jaře.