Na Šumavu se vracejí koně

Tábor - Správa šumavského národního parku chce v tamních lesích alespoň částečně nahradit těžební techniku koňmi, kteří jsou k životnímu prostředí mnohem šetrnější. Spolupracuje proto v této souvislosti se Zemským hřebčincem v Písku, který má s chovem chladnokrevných koní zkušenosti.

Národní park Šumava zatím vlastní pouze čtyři koně. Nesango, Andy, Kent a Kvint se zatím na svou budoucí práci zaškolují v píseckém hřebčinci. Už za měsíc by ale měli tahat klády přímo na Šumavě. „Využívání chladnokrevných koní na Šumavu vždycky patřilo,“ připomíná starou tradici ředitel Správy NP Šumava Jiří Mánek. 

Sehnat koně vhodné pro práci v lese však nebylo jednoduché. V celé Evropě je jich už dlouho nedostatek. „Chladnokrevní koně jsou na tom v současnosti velmi špatně, protože díky moderní technice pro ně ta klasická práce v lesích prakticky vymizela,“ upozorňuje ředitel Zemského hřebčince Písek Karel Kratochvíle. 

Přitom jich ještě před deseti lety jen na území parku pracovalo osmdesát. Ivan a Máša tvoří jeden z posledních párů, které ještě na Šumavě pracují. Ten si ale správa parku najímá. Teď by se prázdné stáje měly znovu naplnit páry, které již bude správa parku vlastnit. „Když  se  opravovaly hájovny, tak se nezrušila ani jedna stáj. Dokonce když se bouraly vojenské roty, tak se z toho materiálu postavily maštale,“ připomíná garant projektu Ivan Žlábek.

Stejně jako chladnokrevných koní ubylo i kočích. I na ty ale čeká proškolení v píseckém hřebčinci. Pro rekvalifikaci na toto téměř zapomenuté povolání má jako jediný akreditaci Miloslav Kotal. „Při práci je nutné si uvědomit, že pracujete s živým tvorem. Na Šumavě je terén pro koně velmi náročný, je to tu samá překážka,“ zdůrazňuje kočí Miloslav Kotal. 

Techniku koně ani na Šumavě úplně nenahradí. K ochraně přírody ale i tak přispějí a časem by se z nich mohla stát i turistická atrakce.