Liberec - V liberecké zoo se koncem minulého týdne narodilo mládě bílého tygra. Zatím je slepé a drží se u matky. Pavilon šelem se proto pro návštěvníky uzavřel a otevře se nejdřív na konci června. Videa z porodnice a přilehlých místností bude zahrada pravidelně umisťovat na své sociální sítě. Ač jsou pro libereckou zoo bílí tygři lákadlem pro návštěvníky, z chovatelského hlediska nejsou příliš cenní. Jedná se totiž o lidmi uměle odchovanou raritu, která by ve volné přírodě nikdy nepřežila.
V liberecké zoo se narodil bílý tygr, vyfocen byl jen pár hodin poté
Mládě bílého tygra se narodilo v pátek ráno. Ihned poté se stále slepé vydalo na průzkum okolí. „Než jej odpočívající matka zhruba po dvou minutách vyzvedla a přenesla zpět, podařilo se ošetřovatelům pořídit několik záběrů na mobilní telefon,“ uvedl mluvčí zoo Ivan Langr. Zoo tak získala poprvé snímky mláděte bílého tygra hned z prvního dne jeho života. Mládě se nyní drží výhradně v porodnici u matky.
Pavilon šelem je od té doby pro návštěvníky uzavřen, otevře se nejdříve na konci června. Porodnici a přilehlé ubikace nonstop sledují webové kamery, jejichž sestříhané výstupy bude zoo umisťovat na své sociální sítě.
Právě narozené mládě bílého tygra
Narození jednoho mláděte není podle Langra neobvyklé. „Počet mláďat ve vrhu kolísá mezi jedním až šesti jedinci, například Isabella v roce 2002 porodila pět mláďat, dvě ale nepřežila,“ dodal. Pro Suryi Báru, jejíž kmotrou je oštěpařka Bára Špotáková, to byl třetí porod. Na podzim 2011 se ovšem o mláďata nestarala, takže ta záhy uhynula. Další odchov byl ale už úspěšný. První červencový den roku 2012 porodila samce Sambura a Liama a samici Gaiu. Mladí tygři už ale v Liberci nejsou. Expozice šelem prostorově neumožňuje, aby zde zůstali a zároveň se mohla narodit další mláďata.
Ve volné přírodě bílý tygr nežije a nikdy nežil
Bílých tygrů žije na celém světě jen několik desítek. Jde o uměle vyšlechtěnou raritu a ve volné přírodě by nepřežila. Šelmy pocházejí z Indie a jejich bílé zbarvení je dáno částečným albinismem, kdy jim chybí oranžové barvivo. První zmínka o nich pochází z roku 1951. Z chovatelského hlediska nejsou sice nijak zvlášť cenní, díky své popularitě ale pomáhají zachraňovat skutečně ohrožené druhy zvířat.