V liberecké zoo se narodil bílý tygr, vyfocen byl jen pár hodin poté

Liberec - V liberecké zoo se koncem minulého týdne narodilo mládě bílého tygra. Zatím je slepé a drží se u matky. Pavilon šelem se proto pro návštěvníky uzavřel a otevře se nejdřív na konci června. Videa z porodnice a přilehlých místností bude zahrada pravidelně umisťovat na své sociální sítě. Ač jsou pro libereckou zoo bílí tygři lákadlem pro návštěvníky, z chovatelského hlediska nejsou příliš cenní. Jedná se totiž o lidmi uměle odchovanou raritu, která by ve volné přírodě nikdy nepřežila.

Mládě bílého tygra se narodilo v pátek ráno. Ihned poté se stále slepé vydalo na průzkum okolí. „Než jej odpočívající matka zhruba po dvou minutách vyzvedla a přenesla zpět, podařilo se ošetřovatelům pořídit několik záběrů na mobilní telefon,“ uvedl mluvčí zoo Ivan Langr. Zoo tak získala poprvé snímky mláděte bílého tygra hned z prvního dne jeho života. Mládě se nyní drží výhradně v porodnici u matky.

Pavilon šelem je od té doby pro návštěvníky uzavřen, otevře se nejdříve na konci června. Porodnici a přilehlé ubikace nonstop sledují webové kamery, jejichž sestříhané výstupy bude zoo umisťovat na své sociální sítě.

Právě narozené mládě bílého tygra
Zdroj: facebook ZOO Liberec

Narození jednoho mláděte není podle Langra neobvyklé. „Počet mláďat ve vrhu kolísá mezi jedním až šesti jedinci, například Isabella v roce 2002 porodila pět mláďat, dvě ale nepřežila,“ dodal. Pro Suryi Báru, jejíž kmotrou je oštěpařka Bára Špotáková, to byl třetí porod. Na podzim 2011 se ovšem o mláďata nestarala, takže ta záhy uhynula. Další odchov byl ale už úspěšný. První červencový den roku 2012 porodila samce Sambura a Liama a samici Gaiu. Mladí tygři už ale v Liberci nejsou. Expozice šelem prostorově neumožňuje, aby zde zůstali a zároveň se mohla narodit další mláďata.

Ve volné přírodě bílý tygr nežije a nikdy nežil

Bílých tygrů žije na celém světě jen několik desítek. Jde o uměle vyšlechtěnou raritu a ve volné přírodě by nepřežila. Šelmy pocházejí z Indie a jejich bílé zbarvení je dáno částečným albinismem, kdy jim chybí oranžové barvivo. První zmínka o nich pochází z roku 1951. Z chovatelského hlediska nejsou sice nijak zvlášť cenní, díky své popularitě ale pomáhají zachraňovat skutečně ohrožené druhy zvířat.