METROPOLE: Malostranské náměstí by se mělo zklidnit a omezit parkování

Praha – Malostranské náměstí, v současné době dopravní tepna i velké parkoviště, by v budoucnu mohlo projít zásadní změnou. Institut plánování a rozvoje hlavního města určil vítěze ideové soutěže na jeho přeměnu. Architekti přihlásili celkem 40 návrhů, z toho 12 dorazilo ze zahraničí. Zvítězil návrh architektů z Hradce Králové Martin Hájka, Václava Hájka a Petra Horského. Hlavním cílem je zklidnit na náměstí dopravu, snížit tam počet parkovacích stání a znovu vytvořit kvalitní a reprezentativní veřejné prostranství.

Vítězný návrh počítá podle jednoho z autorů Václava Hájka s tím, že hlavní dopravní trasa přes Malostranské náměstí by byla řešena jako obousměrná. Tím by se uvolnila horní část náměstí. Průjezd Malostranským náměstím by každopádně zůstal zachován pro rezidenty a další nezbytnou dopravu – včetně MHD.

Jitka Brablecová z Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy, který soutěž vyhlásil, ocenila na vítězném návrhu použití dlažby ze šedivé žuly, což je na Malé Straně klasický materiál. Dále považuje za pozitivní, že vybraný návrh je jednoduchý a nedominuje okolním domům, jejich architektuře a hlavně kostelu sv. Mikuláše.

V čele odborné poroty soutěže stál česko-švýcarský architekt a univerzitní profesor Miroslav Šik. Ten vidí jako hlavní nedostatky současné podoby náměstí především to, že není volně prostupné, vybavení městským mobiliářem je nedostatečné a celková kompozice prostoru je dopravou fragmentovaná. Porotu přesvědčily projekty, které horní i dolní část náměstí řešily jako jednolitý městský prostor obohacený o lokální motivy.

Architektonická soutěž byla vyhlášena jako ideová – na základě jejích výsledků Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy doporučí městu vybraný návrh k realizaci. Autorům oceněných soutěžních návrhů tak může být zadáno zpracovat navazující stupně projektové dokumentace. Úpravy Malostranského náměstí by podle dosavadních předpokladů mohly začít v roce 2016.

Výsledky soutěže

1. místo - Ing. arch. Martin Hájek, Ing. arch. Václav Hájek, Ing. arch. Petr Horský

2. místo - Atelier M1 architekti s. r. o. - Ing. arch. Jakub Havlas, Ing. arch. Jan Hájek, Mgr. akad. arch. Pavel Joba

3. místo - Ing. arch. Ivan Retter, Ing. arch. Zuzana Retterová, Ing. arch. Lukáš Taller, Bořek Němec


Soutěžní návrhy je možné si prohlédnout zde:

Malostranské náměstí v historii

Malostranské náměstí bylo ve středověku mnohem větší a prostornější, než jak ho známe dnes. Podle historika umění Richarda Biegela se podobalo náměstím v Českých Budějovicích nebo v Plzni. Teprve později bylo náměstí rozděleno na dvě části. Richard Biegel ocenil, že gotická idea náměstí s velkým kostelem uprostřed přetrvala, že ji zachovaly i renesanční a barokní přestavby.

Jak Richard Biegel, který působí v Klubu Za starou Prahu, dále uvedl, mnohá evropská města by byla šťastná, kdyby měla alespoň jedno takové náměstí, jako je pražské Malostranské. Jde podle něj o celek, který v Evropě moc obdob nemá.

Vrátí se na náměstí pomník maršála Radeckého?

Vítězný návrh architektů Martina Hájka, Václava Hájka a Petra Horského počítá na Malostranském náměstí s obnovou pomníku maršála Radeckého. Autoři to zdůvodňují významem historické osobnosti a mimořádnou uměleckou kvalitou díla. Socha by ale musela stát jinde, než kde byla původně – na jejím místě dnes totiž jezdí tramvaje. Architekti počítají s umístění velmi blízko původního místa, poblíž vjezdu do Mostecké ulice, přičemž by ale socha byla jinak směrově orientovaná. Historik umění Richard Biegel navrhuje vytvoření makety, která by ukázala, jaké místo by teď bylo pro Radeckého sochu vhodné. 

Pomník maršála Radeckého

Nejstarší z pomníků Radeckého vznikl v Praze krátce po maršálkově úmrtí. Podle návrhu malíře prof. Christiana Rubena jej provedli sochaři bratři Josef Max (sochy vojáků) a Emanuel Max (socha maršálka). Z kovu ukořistěných italských děl jej odlili Jakob Daniel Burgschmiet a Christoph Lenz v Norimberku. Pomník stál v letech 1858–1919 na dolním Malostranském náměstí v Praze v místech dnešního tramvajového ostrůvku proti tehdejší kavárně Caffé Radetzky. Po zboření brány v Karmelitské ulici a zavedení koňské dráhy se musel asi o pět metrů přesunout. Po intervenci italského velvyslanectví, které v Praze sídlilo v nedalekém Thunovském paláci a protestovalo proti Radeckému jako nepříteli sjednocení Itálie, byl koncem roku 1919 pomník rozebrán a přenesen do Lapidária Národního muzea na Pražském výstavišti, kde je vystaven dodnes.


Prakticky okamžitě po odstranění pomníku se začalo přemýšlet, co s uprázdněným podstavcem, který na náměstí zůstal. Nápadů bylo několik včetně sochy Milana Rastislava Štefánika. Nakonec ale i sokl z náměstí zmizel. Už 85 let známe náměstí v současné podobě.

Pomník maršála Radeckého v datech

Hmotnost - 10 tun

Výška bez podstavce - téměř sedm metrů

Výška s podstavcem - téměř patnáct metrů


Pro a proti návratu pomníku

Jak říká Jan Bárta, předseda Spolku Radecký 1766–2016, který o návrat pomníku usiluje, byl pomník maršála Radeckého ve své době považován evropskou kritikou za nejdokonalejší sochařské dílo tohoto typu v Evropě vůbec. Naopak Zdeněk Zacpal ze společnosti Veritas argumentuje proti umístění pomníku tím, že by šlo o sochu rakouského okupanta severní Itálie, který při potlačení povstání Italů nechal postřílet asi 4 tisíce lidí. Pokud by se na Malostranské náměstí měla vracet nějaká socha, pak Zdeněk Zacpal navrhuje Ernesta Denise, který se zastával české suverenity, samostatnosti a svobod. Francouzský historik, politik, slavista a bohemista Ernest Denis přitom už na náměstí pomník taky měl, dílo sochaře Karla Dvořáka bylo odhaleno v roce 1928. V roce 1940 ho ale němečtí okupanti odstranili a zničili.

Kdo byl maršál Radecký?

Maršál Radecký byl velmi úspěšným českým vojevůdcem, který se k češství hlásil, byl pobočníkem maršála Laudona a taky náčelníkem štábu knížete Schwarzenberga, a to i při slavném vítězství nad Napoleonem u Lipska v roce 1813. Maršál Radecký byl v Čechách vyzdvihován jako příklad úspěšného a hrdého Čecha, ostatní národy si ho snažily přivlastnit. S rozpadem monarchie ovšem zaniká i zájem o Radeckého a ten pomalu mizí z historického povědomí národa. Maršál Radecký má na světě čtyři sochy - po dvou v Rakousku a Slovinsku. V Česku nestojí už žádná.