1. května uplyne již 12 let od vstupu ČR do EU. Z posledního průzkumu tzv. Eurobarometru (podzim 2015), přitom vyplývá, že s EU jako politickým útvarem se ztotožňuje pouze 35 % českých respondentů. ČR se zařadila mezi státy, v nichž respondenti na škále pocitů od totálně pozitivních přes neutrální až po totálně negativní vybírají spíše ten poslední nežli ten první, mají-li popsat dojem ze svého členství. Reputace EU v ČR je tak suverénně nejhorší ze všech tzv. nových členských států, které bývaly dříve součástí východního bloku (vynikne to např. ve srovnání s Polskem, ale i Rumunskem). Podobné výsledky ukazují i poslední průzkumy českých agentur.
Čeští politici k Evropské unii stále přistupují z pozice "my" a "oni"
Nad přesnými příčinami je obtížné spekulovat na několika řádcích, nicméně některé skutečnosti jsou zřejmé: ČR z dlouhodobého hlediska chybělo a chybí ztotožnění se s faktem, že je součástí EU. Dělení na „my“ a „oni“ prolínalo a prolíná (až na výjimky) českým politickým diskursem, bez ohledu na míru deklarovaného stranicko-politického „euroskepticismu“, či naopak „eurooptimismu“.
Lze namítnout, že tuto situaci vytvořila i sama EU počátečním nastavením podmínek východního rozšíření. Těmito úskalími si ale prošli všichni „východní“ nováčci a navíc éra přechodných období je již pryč. Od té doby to byla nezřídka i sama ČR a její specifické vnitřní problémy, které nás vydělovaly a stavěly do diskutabilního světla (viz např. problém čerpání unijních financí).
Česko a EU
Češi mají také často dojem, že současná EU je jiná, než ta, do které vstupovali. Nabízí se však otázka, jak velký podíl z oněch více než 77 % hlasujících v roce 2003 pro vstup skutečně věděl, do jaké EU ČR vstupuje. Zda zvažovali výhody i úskalí dotační politiky a rozhodovacího procesu v unijních institucích, zda brali v úvahu, že od dob Maastrichtu už EU nepředstavuje jen budování vnitřního trhu, ale více než v minulosti aspiruje i na integraci v jiných oblastech. Zda brali v úvahu, že dnešní Francie, Německo či Británie nejsou jen původní Francouzi, Němci či Angličané.
Toto vše se pojí s posledním faktorem, kterým je informovanost. Detailní znalost unijních procesů je vzdálená běžným občanům i ve většině států někdejší EU-15. Je ale otázka, jakou znalost jsme měli a máme o každodenním fungování života v této EU. Jak je zkreslená mediálními zprávami, hoaxy apod. V tomto leží samozřejmě velká výzva i pro vzdělávací sféru. Problémem může být, že objektivní pohled na většinu těchto otázek je mnohovrstevnatý, což se míjí s dnešní poptávkou po zkratkovitých sděleních i řešeních.
Prvomájové výročí každopádně spíše než po oslavě volá po zamyšlení. A nemělo by to být zamyšlení na pár minut, ani na pár řádků.
Pracuje jako odborná asistentka na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU. V publikační a pedagogické činnosti se věnuje současným problémům evropské integrace (zejm. problematika východní dimenze společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU se zaměřením na vztahy EU – Rusko a program Východního partnerství, společná zemědělská politika EU) a vybraným aspektům týkajícím se členství ČR v EU (role ČR v institucích EU, kraje a města v rozhodovacím procesu EU).