Latinské oči Filipa Kandy: Chávez byl „zase“ téměř u všeho

"Zanedlouho už se o dolaru vůbec nebude mluvit, protože padá a padá a s ním díky Bohu padne také celý americký imperialismus," prohlásil tento týden venezuelský prezident Hugo Chávez. Starosti by mu naopak měl dělat venezuelský bolívar. Na neoficiálním černém trhu v Caracasu jich totiž za jeden takový padající dolar dostanete už přes 6 tisíc!

VENEZUELA A ÍRÁN

I proto se Chávez zastavil na své cestě ze zasedání Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) také v Teheránu, aby tam podepsal další ze vzájemných venezuelsko – íránských hospodářských smluv. Počet bilaterálních smluv mezi oběma spojenci tak stoupl už na 186! Sám Chávez navštívil Teherán už počtvrté od roku 2005, kdy se tam do prezidentského úřadu dostal Mahmúd Ahmadínežád. Ten navštěvuje Caracas také přibližně stejně často. Naposledy zde byl letos v září, když se vracel ze zasedání OSN v New Yorku.

Četnost návštěv a smluv mezi oběma zeměmi jen dokládá, jak velké spojenectví mezi nimi existuje. Největší vrásky to pochopitelně dělá Spojeným státům. Jde přece o spojenectví jejich globálního nepřítele Íránu a regionálního nepřítele Venezuely. Co ale mohou Amerikou vetované země dělat jiného, než se navzájem spolčovat? Stejný je přece i případ Kuby, vůči které Spojené státy uplatňují už přes 40 let ekonomické embargo. Jestliže se kvůli tomu dostala během studené války do náručí někdejšího Sovětského svazu, tak teď, po jeho pádu, padla do náručí Venezuely. A stejně tak Írán. Uplatňují-li jiné země proti němu ekonomické sankce, obrátí se přece logicky k jinému spojenci. Venezuela a Írán jsou přitom významnými ropnými mocnostmi. Mohou sdílet technologie a zkušenosti. Írán chce být navíc i jadernou mocností. A Venezuela? Kdo ví. Zatím veškeré jaderné ambice Íránu horlivě brání.

Spojené státy ale nerady vidí i novou levicovou vládu v Bolívii, Ekvádoru a v Nikaraguy. A pokud jim v hospodářské sféře a mezinárodním obchodu zavírají dveře, otevře jim je Venezuela. Disponuje obrovskými zásobami ropy, může v zemích svých spojenců významně investovat a financovat jejich sociální programy, jak se to ostatně děje. Prohlubující spolupráce Venezuely s Kubou, Bolívií, Ekvádorem, Nikaraguou, ale také Argentinou, Brazílií nebo i Íránem nás nemůže překvapit.

NADĚJE PRO RUKOJMÍ – ROSTE A PADÁ

Chávez byl tento týden (jako už tolikrát) ještě u dalších událostí. Téměř u všeho významného, co se v Latinské Americe dělo nebo se k ní vázalo. V Elysejském paláci jednal s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym. Chávez je totiž současně prostředníkem v kolumbijském ozbrojeném konfliktu. Má pověření kolumbijské vlády k vyjednávání s povstalci z nejsilnější guerillové organizace FARC o podmínkách propuštění dlouhodobě držených rukojmí. Někteří jsou v zajetí už 10 let. Od roku 2002 je mezi nimi také bývalá prezidentská kandidátka Ingrid Betancourtová, která má i francouzské občanství. Pro francouzského prezidenta je dosažení jejího propuštění prvořadým úkolem.

Kolumbijskému prezidentovi Álvaru Uribemu ale mezitím došla trpělivost a dal Chávezovi ultimátum. Jestliže nedosáhne dohody s povstalci do konce roku, pověření k jednání mu odebere. Podle všeho se v Uribem znovu probudil jeho duch neústupnosti. Nikdy nechtěl vypadat jako ten slabší, naopak jako ten, kdo věci řídí a stanoví podmínky. Jeho nejnovější rozhodnutí o ultimátu ale vzbudilo i vlnu kritiky. Podle kolumbijské senátorky Piedad Córdoba je Chávez „zřejmě jedinou osobou, která může dosáhnout humanitární dohody“ (o výměně asi 50 rukojmích, včetně politiků, vojáků, bývalé prezidentské kandidátky, tří Američanů a dalších, za asi 400 vězněných partyzánů, členů FARC).

Chávez zamýšlel, kromě plánovaných setkání s emisary FARC v Caracasu, také vlastní cestu do hloubi neprostupného území ovládaného kolumbijskou guerillou, aby se tam sešel k přímým jednáním s jejich nejvyšším velitelem Manuelem Marulandou, alias „Tirofijo“. Podobnou akci dosud nikdo neučinil ani neplánoval. Kolumbijský ozbrojený konflikt trvá od počátku 60. let minulého století bez vyhlídek na jeho ukončení. Kolumbijská guerilla FARC je nestarší a nejlépe organizovanou na kontinentu. Své rukojmí zadržuje až 10 let. Pro mnohé Kolumbijce je naprosto jasné, že to vše se nedá vyřešit jako mávnutím proutku. Chávez v reakci na Uribeho ultimátum požádal o trpělivost. „Kolumbijský vládní mírový vyjednavač usiluje o dohodu už 5 let. My jsme za 3 měsíce dosáhli většího pokroku, než za předchozích 5 let, takže bude třeba mít trpělivost,“ řekl.

Chávez byl ale tento týden přítomný i v Brazílii a v Argentině, i když jen v komentářích analytiků. Do Brasilie, hlavního města Brazílie, totiž přiletěla na oficiální návštěvu zvolená argentinská prezidentka a současně stále ještě první dáma, Cristina Fernándezová. S brazilským prezidentem Luizem Ináciem „Lulou“ da Silvou dojednala mimo jiné vytvoření bilaterální komise, která by se měla v budoucnu systematicky věnovat řešení vzájemných témat obou zemí. Podle některých analytiků jde už o první signál toho, že nová argentinská prezidentka bude upřednostňovat vztahy právě se sousední Brazílií namísto Chávezovy Venezuely. Jestli tomu tak skutečně bude, se ukáže v budoucnu. Možná ve chvíli, kdy bude Argentina potřebovat udat další dluhopisy, hledat věřitele či investory.

KDO PLÁNUJE ZAČÁTKY FOTBALOVÝCH UTKÁNÍ?

Koho tento poslední odstavec nezajímá, ať mi prosím promine. Já si ale stále nemohu zvyknout na to, proč jsou některé věci v Evropě přesně naopak než v Latinské Americe. Tam si totiž lidé váží práce, i když si mnozí Evropané mohou myslet opak, je to tak. A když se pracuje, tak se nelze dívat na fotbal, a když se díváme na fotbal, tak nelze pracovat. Proto se tam středeční zápasy (kvalifikace, Pohár osvoboditelů, národní liga) hrají většinou až večer, tzn. od 20:00 a později (v Evropě už se to naučila třeba Liga mistrů). Víkendové zápasy se hrají odpoledne. V evropské fotbalové kvalifikaci to je ale stále nějak opačně. Takže proti Slovensku jsme v sobotu nastoupili až večer (asi proto, abychom fanoušky nevyrušovali ze sobotně odpoledního nicnedělání, které je zřejmě svatější než práce, v jiných ročních obdobích je to třeba chataření či houbaření), zatímco proti Kypru ve středu už v pět odpoledne (na Kypru v 6, ať se každý z práce nějak uleje…).

Bojovníci povstalecké organizace FARC, která ovládá více než třetinu území Kolumbie.
Bojovníci povstalecké organizace FARC, která ovládá více než třetinu území Kolumbie.
Více fotek
  • Bojovníci povstalecké organizace FARC, která ovládá více než třetinu území Kolumbie. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/44/4354.jpg
  • autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/44/4353.jpg
  • Nově zvolená prezidentka Argentiny Cristina Fernándezová, manželka současného argentinského prezidenta Néstora Kirchnera. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/22/2172.jpg
  • Nově zvolená prezidentka Argentiny Cristina Fernándezová slaví vítězství ve volbách se svým manželem, současným argentinským prezidentem Néstorem Kirchnerem. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/17/1675.jpg