Kardinální otázka, zda má Jiří Čunek zůstat v čele KDU-ČSL, na pardubickém sjezdu vlastně nepadla. Pro volbu nového předsedy bylo jen pět z 280 delegátů. Kontroverzní lídr lidovců si tedy svůj post udržel a možná i posílil. Přispěl k tomu i tím, že se rozhodl nejitřit vnitrostranické spory a nejmenovat ty, kteří proti němu "intrikovali". V situaci, kdy je strana takřka na dně, se Čunek - i přes kritická slova na adresu svých stranických oponentů - projevil jako muž, který rozbouřenou situaci uklidňuje. V jistém smyslu, alespoň pokud jde o nezbytnost dodržování vlastního programu i sebezáchovného kategorického imperativu, se mu účastníky sjezdu podařilo sjednotit.
Čunek chytá druhý dech
A že je názorových rozdílů mezi lidovci stále požehnaně, o tom se na sjezdu zmínil např. největší Čunkův oponent Miroslav Kalousek. Ten připomněl, že je třeba se rozhodnout, zda lidovci chtějí být křesťanskodemokratickou stranou západního stylu, nebo „socialisty, kteří chodí do kostela“. Snad narážel na nejodvážnějšího rebela proti zdravotnickým reformám poslance Ludvíka Hovorku, který kromě toho, že odmítá podpořit privatizaci zdravotních pojišťoven, je také toho názoru, že „diktatura proletariátu byla u nás nahrazena diktaturou kapitálu“.
Dvě křídla - křesťanskodemokratické a křesťanskosociální - jsou v KDU-ČSL už dlouho realitou. K tomu prvnímu vedle Kalouska, který dokonce chtěl tvořit předvolební koalici s ODS (asi zapomněl, jak dopadl Václav Benda se svou KDS), náleží třeba dlouholetý místopředseda Jan Kasal, případně poslanec Ladislav Šustr. Sociálněji orientovaní lidovci, respektující sociální učení církve, zatím jsou v mírné převaze (i mezi sjezdovými delegáty) a patří k nim následníci Josefa Luxe - kromě Hovorky a Čunka např. místopředseda Marián Hošek, poslankyně Michaela Šojdrová nebo její kolega Jiří Carbol.
Na rozdíl od Kalouskova ultimativního požadavku, aby se lidovci rozhodli pro jeden či druhý proud, existuje ještě i ten mírný názor, že zastoupení obou křídel v jedné straně je pro tuto stranu výhodné. Koexistence pravicových a levicových názorů v jediném politickém subjektu patří k charakteristice středové strany. Politickým výstupem nemusí vždy být pouze uhlazený a kompaktní kompromis, může to být i nabídka služeb zástupců toho či onoho směru. Vzhledem ke klíči, podle něhož se v KDU-ČSL sestavují stranické kandidátky, může být tato nabídka opravdu pestrá. Jestliže v našem volebním a politickém systému zpravidla těsný vítěz voleb potřebuje středovou stranu do vládní koalice, pak jsou lidovci vhodným partnerem. Pokud se ovšem nenajde další politický subjekt (např. Zelení), který by stabilně překračoval práh sněmovny a lidovcům jejich pozici vyfoukl.
Od této reality se zřejmě odpíchl šéf KDU-ČSL, když na sjezdu, ale i před ním a po něm, prosadil o poznání výraznější prezentaci některých lidoveckých priorit, jež mohou zároveň být i prioritami potenciálních partnerů. Zdůraznění podpory či nepodpory některých citlivých koaličních záměrů ze strany lidovců je nejen signálem pro politickou pravici či levici, ale ovlivní to samozřejmě i volební preference KDU-ČSL. Od některých důrazů si lidovci slibují vyšší přízeň sociálně slabších skupin, od jiných zase vyšší preference středních vrstev, podnikatelů a zemědělců.
Ať už se to týká požadavku na nové projednání placení poplatků ve zdravotnictví pro novorozence a důchodce, podoby zákona o specifických zdravotních službách, která nemá být pro ochranu života nepříznivější než dosavadní úprava, či odporu proti okamžité deregulaci nájmů, lidovci cítí, že velká skupina humanitně a sociálně orientovaných voličů bude na jejich straně. Podobně je tomu i s některými body usnesení pardubického sjezdu, kupř. s úsilím o zajištění dlouhodobého finančního krytí činnosti registrovaných sociálních služeb nebo s doporučením ministrům za KDU-ČSL, aby za dané situace nehlasovali pro uznání Kosova. Tím vším lidovci vycházejí vstříc svým příznivcům vlevo od středu, zatímco pro středové a pravicové voliče deklarují např. podporu ratifikace Lisabonské smlouvy, výstavby radaru v Brdech či udržení struktury středního školství s dostatečnou nabídkou učňovských oborů.
Ačkoliv aféry Jiřího Čunka jeho straně rozhodně neprospěly, v posledních dnech se zdá, že získal dostatek času i klidu, aby se pokusil své renomé vylepšit. Možná, že i KDU-ČSL přejde od žalostného skomírání k ofenzivě vyjadřující smysl této strany na politické scéně. Kdyby se to zdařilo alespoň částečně, nebylo by nutné pokládat slova prezidenta Klause na pardubickém sjezdu o tom, že KDU-ČSL „představovala a představuje stabilní střed a tím i jistý svorník české politiky“ za naprosto prázdnou floskuli.
- Sjezd KDU-ČSL autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/183/18281.jpg
- Jiří Čunek na sjezdu KDU-ČSL autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/183/18219.jpg
- Václav Klaus na sjezdu KDU-ČSL autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/183/18206.jpg