43. ročník festivalu ve Varech běží už nějak tak pokojně, vše je vyzkoušené, lidé sem jezdí, počasí je střídavé a sály narvané. Bylo by iluzí se domnívat, že zúčastněné filmy jsou jen výborné. To není v lidských silách, vždyť tak pět procent těch ročně natočených se dá do této kategorie zařadit. A festival musíte naplnit. Největším přínosem podobných přehlídek je podle mého možnost vidět snímky kinematografií, které by se žádný distributor jinak neodvážil vybrat.
Ucho Svobody: Festivalem proběhl De Niro a Bathory
Hlavní pozornost, a to není jen ve Varech, ale zrovna tak na Sundance, v Berlíně, nebo třeba Cannes, je soustředěna přece jen na ty hvězdné. Obsazené. K nim pak dorazí osobnosti a celebrity, které se stávají středobodem zájmu médií. Na čemž nic nemění fakt, že příslušné filmy pak už často zaujmou málo, vůbec nebo jsou skutečným průšvihem. Do Varů letos přijede, vlastně už přijela, jen jedna hvězda první velikosti. Herec a taky zakladatel vlastního festivalu - Tribeca v New Yorku (Tribeca je složenina prvních slabik ze slov Triangle Below Canal (Street), což je část na Manhattanu) - tedy dvojmuž - Robert De Niro. Přivezl film, který měl premiéru na lednovém festivalu Sundance, Co se vlastně stalo. Hraje tam ještě Bruce Willis a Sean Penn, kteří na Sundance byli, tady ne. Slušný film o pozadí výroby takového jednoho snímku pro velké distribuce. Slušné zahájení, žádný bourák.
De Niro festivalem více méně proběhl, Česká televize si neužila pozice hlavního mediálního partnera a stejně jako ostatní „dostala“ dvě otázky na červeném - zde zeleném - koberci. Ano, byl tu před osmnácti lety, ale už si to nepamatuje. Ano, každý festival je jiný, ten jeho, Sundance, Cannes nebo Vary. Ale nejvíc lidí se prý na něj přišlo podívat tady. Hm.
Naopak, ČT ze všech filmů nejvíc přispěla na dlouho očekávanou Bathory, velkofilm Juraje Jakubiska a jeho ženy Deány. Velkofilm, který nemá prý ve střední Evropě obdoby. Co je to vlastně ta střední Evropa? Patří tam ještě Německo, Rakousko, nebo se to měří od nás na východ a my říkáme střední, abychom tam nemuseli? A co pak zase to Rakousko? Ale zpět k filmu.
Téměř 400 milionů korun stála Bathory, příběh o Čachtické paní, ženě, co se v krvi koupala. Původně se počítalo tak se třemi sty. Ale kurs eura vůči koruně klesal a výroba se protahovala. Ale kdo by peníze nedal, takový materiál v rukou takového režiséra nemůže zklamat. S těmi penězi a možnostmi. Taky jsme se těšili. A to se nemá. Velká série skvěle až kýčovitě namalovaných pláten, tak bych osobně Bathory stručně ohodnotil. Mohla by viset třeba ve Zwingeru, tam mají dlouhé chodby, a plátna by se vešla za sebou. A bylo by na vás, jak rychle a jak dlouho okolo nich půjdete. Než odbočíte k Rubensům třeba. Plátna, navíc dobře namalovaná, mají proti filmu jednu nespornou výhodu. Zúčastněné postavy jsou statické, maximálně vás sledují očima. A vy si jejich hnutí, pocity, děje a proslovy doplníte podle vlastních představ.
Největším problémem Bathory zůstává, že nestrhne. Neztotožníte se s načrtnutými postavami, které cosi dělají, občas nelogicky, občas krutě a pořád jakoby ve velkém spěchu. Zdá se, že peníze nakonec ještě nestačily. A nebo naopak, že se mělo daleko víc stříhat a propojovat. Se zájmem budu sledovat další cestu tohoto velkolepě plánovaného díla. Vrátí se vložené peníze?
Do Varů dorazil také oceněný snímek z Cannes - Gomora, o spodních patrech italské mafie v Neapoli. Projekci uvedl vedle režiséra vtipně Jiří Macháček. Prý určitě přišli zástupci mafiiček místních, ruských. Včetně jejich dětí, které jako že by se mohly poučit. Asi jen pro ně to mohl být zajímavý snímek. Jinak jsem výběr a ocenění filmu v Cannes nepochopil. Pomalá, syrová a ničím přínosná studie života jednoho upoceného panelového soudomí někde na předměstí. Spousta postřílených, spousta tuposti a zmaru. A při tom všem až překvapivě nuda.
A tak zatím nesu jeden jediný čistě pozitivní dojem. Česká distribuce zakoupila německý film režiséra Veita Helmera Absurdistán. S moravskou herečkou v hlavní roli, Kristýnou Maléřovou (všichni ji jistě brzy budou znát, vstupuje prý do Ulice nebo kam). Vtipný snímek o jednom dalším světovém Kocourkově. Vybral si ho letošní Sundance, teď Vary a od září bude k vidění i v ostatním Česku.
Jak říkám, 5 %. Ale samozřejmě, neviděl jsem tady spoustu dalších filmů.