Nejprve to byl Fay, pak Gustav a teď tropická bouře Hanna. Letošní sezona hurikánů v Karibiku je nesmlouvavá. Jen na Haiti už se počítají mrtví na stovky a tamní prezident René Préval se obává, že Hanna by mohla způsobit větší škody než tropická bouře Jeanne, která v roce 2004 zabila 3 tisíce Haiťanů.
Latinské oči Filipa Kandy: Kuba po hurikánech – jediná bez obětí
Na pomoc Kubě
Jak už tomu v podobných situacích několikrát bylo, jedinou zemí, kde si letošní hurikány a tropické bouře dosud nevybraly oběti na životech, je Kuba. A to přesto, že Gustav tam udeřil s větry o rychlosti až 340 km za hodinu! Šlo o absolutní rekord v historii této země. Zvlášť v provincii Pinar del Río živel s sebou bral vše, co mu stálo v cestě. Včetně měřících meteorologických zařízení!
Vesnice Paso Real de San Diego prakticky zmizela z povrchu země. Jinde po Gustavovi zůstaly ulice zatarasené pahýly stromů a přelámanými sloupy, domy bez dveří a oken a často i bez střechy. Lidé tam přišli o všechno. Přesto mohou být šťastní: uchovali si holý život, což se desítkám lidí na ostatních karibských ostrovech nepodařilo.
Dělo se tak především díky tomu, že kubánská civilní obrana dokázala evakuovat asi čtvrt milionu obyvatel do bezpečí. Lidé přečkali běsnění v bezpečných úkrytech. Jestli lze tamní policejní stát za něco opravdu pochválit, pak je to za jemu vlastní připravenost a schopnost mít lidi pod svojí kontrolou. V případě hurikánů je to užitečné. Na Kubě tradičně bývá při podobných přírodních katastrofách minimum obětí.
Hmotné škody jsou ale nepředstavitelné. Tisíce lidí přišly úplně o všechno. Hurikán Gustav zničil 100 tisíc obydlí. Přitom stát měl na letošní rok v plánu výstavbu 50 tisíc obydlí, což je část toho, co zničily už předchozí hurikány. Bytový deficit se teď ještě navýšil.
Asi nastal čas vyhlásit sbírku na pomoc Kubě i u nás. Naši dárci bývají štědří, pomáhali jsme po tsunami v jihovýchodní Asii, po cyklonu Nargis v Barmě nebo třeba po ruské vojenské invazi v Gruzii. Česká oficiální místa se přitom zajímají o Kubu vůbec nejvíc v celé Latinské Americe. Pomáháme tamním disidentům v jejich úsilí o přechod k demokracii. Měli bychom i teď pomoci běžným Kubáncům.
Sami a v zapomnění
A ještě Kolumbie.
Nejznámější rukojmí světa, Ingrid Betancourtovou, osvobozenou při vojenské operaci v Kolumbii před dvěma měsíci, přijal v uplynulém týdnu k audienci papež Benedikt XVI. Spolu s ní se tehdy dostalo na svobodu dalších 14 dlouhodobě zadržovaných rukojmí. 29 dalších policistů, vojáků, politiků i civilistů FARC stále zadržují. A jejich příbuzní se teď, dva měsíce po osvobození Ingrid, cítí osaměleji než kdykoli předtím. Jako dřív se každý týden shromažďují na centrálním Bolívarově náměstí v Bogotě. Cítí ale čím dál tím menší podporu veřejnosti, úřadů a médií. Veškerá pozornost, kterou kolem sebe a dalších rukojmích soustředila Ingrid Betancourtová, se rozplynula po jejím propuštění. Ingrid sama ihned po svém osvobození odcestovala do Evropy a do Kolumbie se už nevrátila. Příbuzní dosud zadržovaných rukojmí by ji teď rádi viděli zpět v zemi, kde by měla vést aktivity za jejich propuštění, jak předtím sama slíbila.
Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) sice letos utrpěly několik významných ran (viz četné předchozí blogy), přeci jen tu ale nadále jsou, a jsou stále silné. Dokazují to i tvrdé boje mezi vládními jednotkami a partyzány na několika místech země. V uplynulém týdnu také FARC provedly krvavý atentát ve městě Cali, který si vyžádal nejméně 4 lidské životy. Ozbrojený konflikt a utrpení rukojmích v Kolumbii zdaleka nekončí.