Zajímavý zelený svět

Vítězství Martina Bursíka nebylo zdaleka tak jednoznačné, jak vypovídají čísla o volbě stranického předsedy. Strana zůstává i nadále rozviklána. Bylo by ovšem naivní domnívat se, že právě ukončený sjezd mohl mít ambici partaj sjednotit. Nicméně zelení už něco udělat museli. Vždyť právě ve dnech jejich sjezdu byly zveřejněny výsledky průzkumu veřejného mínění, podle nichž Bursíkova strana klesla pod pětiprocentní parlamentní hranici.

Důvodů pro to může být mnoho. Bezesporu i pavlačovost zelených debat. Na ty by se mohla tato strana skutečně „vysr…“, jak požadoval jeden ze sjezdových řečníků Jan Šlechta, jemně drhnoucím jazykem. Důležitější je ovšem, kde a v čem může Strana zelených získávat či ztrácet zásadně, nejen v rozmarné rovině. Napověděl to jiný výzkum, podle něhož si občané obecně přáli v čele strany Danu Kuchtovou, zatímco zelení voliči volali po Bursíkovi. To je snadno zdůvodnitelné poselství: „nezelená“ obec ráda by Kuchtovou, protože vnímá tuto stranu docela jinak než ti, kdož jí dávají volební mandát. Zelení totiž nezastupují pouze ekologické a ekologizující nadšence. Jsou útočištěm i pro voliče, kteří hledali a hledají politické a občanské ukotvení: nechtějí volit ani jednu z „velkých“ stran, o komunistech nemluvě. Jsou to liberálové, blízko politického středu, zatím ještě přesvědčení, že zúčastňovat se voleb je správné. Těm je jasné, že „protibursíkovci“ zelené ve „vysoké“ politice sotva udrží. Jejich umanutost vyvolává ve společnosti buď odpor nebo posměch. Byť je v mnohém pochopitelná. Ovšem pro účast v parlamentu je to málo. Ostatně názor, že Straně zelených by bylo lépe v opozici naznačil i jeden z kverulantů v jejích řadách Matěj Stropnický. Byť bylo by možné položit mu otázku, zda by podobný sešup neskončil naprostým vyzmizíkováním partaje z obecného povědomí a jejím klopýtáním okolo plus mínus procentního zisku. Pokud by si totiž strana „našlápla“ doleva, vrhla by se do tůně, v níž plavou mnohem zkušenější a mazanější štiky a ve které neexistují hledající voliči. Tam je každému v zásadních otázkách jasno. Tak proč volit nevyzpytatelné zelené?

Proto jsem přesvědčen, že pokles potenciálních voličů zelených v poslední době byl způsoben spíše obavou mnoha z nich, že strana opustí „bursíkovský“ směr a vydá se za Kuchtovou, než nechutí k dosavadnímu předsedovi a jeho metodám. Možná je to pro mnohé „autentické“ zelené nepřijatelná představa, ale zbavit se Bursíka pro ně přináší riziko perspektivy marginálního podivínského hnutí. Což ovšem může být bezesporu plnohodnotnou a čestnou náplní života. Záleží ovšem na tom, co kdo chce. Být bez Bursíka účastni ve vrcholné politice a zásadně ji ovlivňovat je v současnosti pro zelené velmi obtížné.

Kateřina Jacques
Kateřina Jacques